Březen 2008

Proč náckové nediskutují?

30. března 2008 v 17:01 Splachovátko (na nácky)
Proč náckové nediskutují?
Můj pohled: Je tomu nedávno, kdy jsem se na jednom questbooku bavila s jedním náckem, tedy jsem měla nutkání reagovat na jeho názory. Žijeme v demokratické společnosti a komunikace je nádherná věc, která činí lidi vůbec tím, co jsou. Tak jsem si řekla: "hurá na to."Posléze jsem si však uvědomila, že jim o nějakou diskuzi vůbec nejde. Celá záležitost pak měla následující spád: nejdříve to začlo pár slovy o tom, jak to ten Hitler myslel vlastně dobře, jak antifašisté jsou vesměs jen banda obohých feťáků, jak vše se musí podřídit čisté rase a že židé, Romové jsou prostě podrasou už biologicky. Pak tam bylo pár odvolání na dávno překonaný sociální darwinismus a na jediný argument, který se vtěsnal do věty: "mnoho výzkumů dokazuje, že třídění ras je škodlivé." Zajímavý a jak přesvědčivý to argument, evidentně se zakládající na nějaké vědecké činnosti:) A celkově jsem si pomyslela: kde jsou ony sociologické a jiné výzkumy, jež produkují takováto data. Když jsem nastínila, že celá věc se mi jeví spíše jako problém člověka- prostě už v pojmu lidství, to co právě z člověka člověka dělá, přihodila pár ala filosofických a ala antropologických argumentů... chtěla jsem vysvětlit pár věcí.... bylo mi zodpovězeno, že to nejsem schopna vůbec pochopit, jelikož k tomu nemám mozek. Takže nic. Pak následovalo napadání za mé překlepy a nakonec to vše vyvrcholilo tím, že kdyby mě dotyčný viděl, sejmul by mi hned ve dveřích. Vau... z toho jsem usoudila, po tom, co nezaněl jediný argument a já ho opravdu chtěla slyšet, že se na nic jiného prostě nezmůžou. Jaká to zdánlivá autorita, jež ji evidentně čerpají pouze z toho, že si občas zajdou do posilovny. Nevypovídá to spíše o jisté slabosti na intelektuální úrovni. Ale abych byla správně pochopena, já opravdu chtěla prostě pochopit, jak to s tim "zbavováním se plevele" (jak sám několikrát řekl) myslí, jak by to provedli atd...prostě jsem je chtěla vyslechnout a pak předhodit své stanovisko. Ale asi jsem naivní.
Nu nicméně tedy jsem nepochodila. A není úsměvné, že jsou to právě oni, co pochodovali za svobodu slova? Jakou ovšem. Vždyť pochoduji-li za svobodu slova, nepochoduju pouze za tu mou, ale také za kteroukoliv jinou. V tom přeci pojem svoboda tkví, v tom spočívá demokracie, jež si tak občas berou do huby, pouze kdy se jim to hodí. A teď má svoboda - mé vyjádření názoru a hned by mne sejmul ve dveřích? Vau.... Tak si tak říkám, jaký to bič si na sebe upletli, vždyť to každému musí být jasné: o jakou tu svobodu jim vlastně šlo. A jakýkoliv útok proti právě těm Jiným je teď jen toho důkazem. Tak si tak prostě jen říkám, zda jsem normální či se mi to opravdu jen zdá. Možná bych tak popsala celé to pochodování za pochodování proti sobě. Jak krásný to paradox, když slova svoboda zazní v ústech těch, kdož jsou jasným ukazatelem, že zbrojí proti ní.

Jsme jen lidmi?

30. března 2008 v 15:58 Kikiklůpkovo rozjímání

Jsme jen lidmi?

Květen 2007
Možná to bude znít moralizačně, možná v mém podání i povrchně, ale tento příspěvek mi připadá více než důležitý.
"Jsme jen lidé." Jakkoliv se tato věta může jevit upřímná, mě osobně připadá více než odpudivá. Každý se za ni rád schová, obzvláště tehdy, když se ráno po probuzení nemůže na sebe podívat ani do zrcadla. A vlastně ani já nejsem toho vyjímkou. Je pak úsměvné, že ji říkáme právě my. Tací, kdo se můžou div přetrhnout v dokazování si, jak jsme báječní, páni všeho veškerenstva. A jak náhle tito Velcí lidé, naprosto odhodlaně, bez jakéhokoliv studu, rádi degradují na to, že jsou pouhými lidmi. Tak si tak říkám, jak by ten svět asi vypadal, kdybychom si jednou ráno řekli, vysmátí na tu naší maličkost: "Jací jsme to ale lidé!"

Splachovátko

30. března 2008 v 15:26 Splachovátko (na nácky)

Splachovátko na nácky

Jak jsem řekla už jinde, každý člověk je krásný a jeho problém spočívá v tom, že o tom svém krásnu neví. Ba nechce vědět. Páč kdyby o tom věděl, tak by za toto své krásno musel nutně cítit zodpovědnost a chovat se tak, aby byl tohoto krásna hoden. Krásno mu spadlo z nebe, pro satanisty naopak vyrostlo jako tráva po dešti ze země a ateistům v tomto směru postačí, že krásno k člověku prostě patří. Člověk tak vidí druhé, uznává je jako druhé a chápe, že tenhle svět, jež je zdánlivě náš, nejde jinak obývat a spravovat než-li spolu. Každý chytrý člověk si je tohoto spolu vědom a nejen onoho spolu, ale hlavně si je vědom onoho "pospolu". Ví, že je to právě různorodost kultur ona jinakost, která činí světem to, co je a jež nás denně obohacuje. Ví, že je v něm tolik ze všeho páč "dennodenně" tolik ze všeho používá. Nebýt lidí na východě asi neznáme orientální koření a nepijeme tak dobré čaje a konec konců i ten Američan nám sem zavlík džíny. A mohla bych jít ještě dál do dob dávných, kdo kde co vynalezl, kdo k nám přivezl brambory, jak se k nám vůbec dostalo písmo a algebra a já nevím co ještě.
(Teď je důležité udělat malou, ovšem velmi podstatnou odbočku, nerada bych totiž, aby to, co jsem právě řekla…, vypadalo jako nějaká propagace globalismu. Všichni víme, že i toto vzájemné ovlivňování má nejen své klady, ale také své zápory, kterých není málo. Chtěla jsem tím spíš vypíchnout ten obrovský lidský potenciál, díky němuž dnešní člověk (obzvláště západní) může dělat, co dělá ač si to kolikrát i neuvědomuje. Nechci se tu pustit do žádného hodnocení atd., jelikož myslím, že to není v mých silách.)
A to vše právě tím, že ač se to nezdá a ač je to kolikrát opravdu o hubu, tak víme, že jsme tu spolu, a že jsme právě takový jací jsme jen díky tomuto spolu. No a pak Vám si brousím po internetu a narazím na nácka, jež se mne snaží přesvědčit, že vlastně toto spolu vůbec neexistuje, páč vše se musí podřídit ve jménu zachování Evropské rasy. Uzavřít se do katakomp a nepustit. Ostatní nepotřebujeme, páč si vlastně vystačíme úplně sami- my nadřazená to rasa. Vše, co se vymyká jasně stanovené doktríně dokonalého a vhodného člověka hodit ze skály jako ve starověkém Římě. Tato nadutost mně zaráží ze všech úhlů, na které se na ni jako takovou, asi jakožto patologický nádor bující v ještě nehotovém a zakomplexovaném mozku, mohu podívat. Tento člověk pak toto tvůrné a obohacující spolu degraduje na spolu čistě zdánlivé, jež spolu vlastně vůbec není, páč spolu se nikdy nerovná jeden. Jeho spolu se tak střebává pouze do onoho boje proti. Zatímco "normální člověk" si je vědom dvou rovin spolu a pospolu, nácek žije pouze v jedné: proti, spolu vůči všemu jinému. Jak by vypadal takový jeho národ, jež by byl podle jeho slov čistý? A kde tuto čistotu bere? Jak po tomto všem, co jsem napsala nahoře si je vůbec jist, že ona čistota vůbec existuje. A budeme-li trochu přemýšlet jeho hlavou nechce on to vlastně vytvořit určitou záchodovou mísu, jež by desetkrát denně poléval Domestosem, aby se zbavil onich bakterií, jak on říká: nebezpečného plevele? A všichni víme, jak to s onou přečistělou záchodovou mísou vlastně vypadá. Nemoci se šíří ještě víc. Totiž bez bakterií žít nelze, neb i náš imunitní systém chce žít také pospolu a v rovnováze. A tak si páni s dvěma S pijí své kávy, sedí na kobercích, rolujou si na vidličku špagety, chlubí se jak jsou dobří v počtech, jež se učili na počítadlech, volají svými novými Nokiemi a já nevím co ještě. Denně se rozhořčují nad levnou pracovní silou ač ani jeden by nevzal krumpáč do ruky a ani jedna by nedokázala sedět celé hodiny u pásu. Do toho pak pár těch výkřiků o tom, jak platíme na tu sebranku daně, jak je nutné to nechat pomřít. A tak za pár let musíme být svědky hromadných vražd a sebevražd, to až budou vraždit své postižené děti a to dokonce i ty, které budou chodit k logopedovi. O případech jejich dětí homosexuálů a občasných huličů ani nemluvě. Jak zajímavé, že skupina tak blízká alkoholismu tak urputně nazývá kolemjdoucí feťáky. Hold i v oblasti drog si náckové trochu nejsou jistí. A tak tihleti pání s malým P spolu vůbec nejsou. Naopak jediné co mají je právě onen Domestos, jež si tak sami na sebe kydají. Jsou Sami. A tak jim nechme jednu záchodovou mísu ať sami uvidí co to s nima udělá. Pomřou, zaostanou, neschopni jakéhokoliv vývoje a rozvoje. Jsou Sami a to nejen v tomto spletitém světě, ale hlavně sami v sobě. Tápou a za prkýnko záchodové mísy nevidí. Myslí si jak jsou nebezpeční a přitom je tu tolik rukou. Tolik moc rukou na jedno jediné splachovátko. Stačí jen zatáhnout.

Jak třídit plasty

30. března 2008 v 15:06 Proč jiní žijí jinak, aneb zajímavosti od jinud

Jak třídit plasty

Jak správně třídit odpad - plasty
[ ekoporadna ]

Stejně jako papír patří i plasty k poměrně snadno recyklovatelným odpadům. Na druhou stranu se ale, narozdíl od papíru, velmi dlouho rozkládají a zatěžují tak nejen naše životní prostředí.

Proč třídit plasty?

Ve srovnání s papírem plastsy vydrží na skládce či někde pohožené v přírodě několikanásobně déle. Proč si tedy zatěžovat naše životní prostředí látkami, které do ní nepatří když je možnost tento odpad zpracovat? Například prázdné použité PET lahve jsou největším vývozním artyklem naší země do Číny. A to zdaleka nejsme schopni tuto poptávku plně uspokojit. A proč? Protože vytřídíme stále ještě málo tohoto odpadu oproti tomu kolik ho vyprodukujeme.
Další možností co s tímto odpadem lze udělat je spalování. Z tohoto hlediska je největší problém dosáhnout dokonalého spalování. Jen tehdy se z některých plastů (PET) mohou stát jen neškodné látky jako je oxid uhličitý a voda. V žádném případě tohoto stavu nedocílíte doma v kamnech. Zde proběhne pouze nedokonalé spalování při kterém vzniká spousta látek, které mohou mít vliv na naše zdraví. Jedná se především o toxický oxid uhelnatý, karcinogenní benzen, těkavé uhlovodíky a spousta dalších. Zajímavé je to, že stejné látky vznikají i při spalování dřeva. U dřeva ale lze dosáhnout mnohem snadněji dokonalejšího spalování. Je to dáno tím, že dřevo je narozdíl od plastu pórézní materiál, tudíš jim mnohel lépe prostupuje teplo. Není to dostatečný důvod upozornit souseda spalujícího co se dá na tuto zkutečnost? Jde i o Vaše zdravi.
Recyklaciklace plastů je jedna z nejméně ekologických recyklací, proto bychom se měli zamyslet nad tím jak množství tohoto odpadu v domácnosti a v kanceláři omezit. Ruku na srdce. Kolik jste tento týden vypili petlahvi vody či minerálky, At už v praci či doma? Pokud dodržujete lékaři doporučovaný pitný režim, v nejparnějších dnech to mohou být i tři 1,5 litrové lahve denně. Samozřejmě pokud pijete pouze balenou vodu. Když už si myslíte, že voda z vašeho vodu je nepitelá a kupujete tedy balenou vodu, co takhle nekupovat balení šesti 1,5 litrových lahví, ale koupit třeba dvě pětilitrové? Zaprvé, vyjde to levněji (nezaplatíte tolik za obaly) a za druhé, nevyprodukujete zdaleka takové množství obalů. Snad nejhorší je kupovat dětem třeba do školy balení třeba deseti pullitrovek. Nebylo by lepší jim koupit třeba cyklolahev a do ní mu přelívat jeho oblíbený nápoj, který jste mu kupavali dříve v pullitrovém balení z většího, ekonomičtějšího a ekologičtějšího balení?
A co v práci? Možná patříte i vy mezi většinu zaměstnanců kterým zaměstnavatel v parných dnech kupuje i desítky šestikusových balení týdně. Skuste si jen tak na kalkulačku hodit hrubý odhad počtu zaměstnanců a vynásobit to dvěma (počet lahví vypitých na jednu osobu za směnu). To je hrozivé číslo co? Zkuste tedy šéfovi navrhnout ať přemýšlí automatu na vodu, na který se dá nasadit třeba deseti i vícelitrový zásobník s vodou. Možná budete namítat:"Já přece nebudu pít pořád jen samotnou vodu." odpověď: "Určitě je ekologičtější koupit si domu či do práce nějaký sirup, který vydrží několik dní, než kupovat na každý den 1,5 ochucené vody." Pokud Vám návrh neprojde, jako uvědomělí zaměstnanci se alespoň zajímejte kam mizí ty haldy petlahví, které zůstávají prázdné ve Vaší firmě. V horším případě přesvědčete své spolupracovníky aby petlahve vhazovali do vyhrazených košů a potom dohlédněte na to, aby byly vysypány do kontejneru na plasty a ne někam jinam. A jsme zpět u třídění.
Jak plasty třídit?
Asi nemusím nikomu říkat, že jedním z největších problémů se skadováním tohoto odpadu je jeho objem, proto vždy před vhozením do koše lahev zmačkejte. Ušetříte si tak cestu ke kontejneru a váš odpad nezabere tolik místa. Plastový odpad vhazujte do velkých žlutých či jinak barevných kontejnerů s nápisem "PLASTY"
Do (většinou žlutých) kontejneru na plasty:
PATŘÍ
NEPATŘÍ
PET lahve
Mastné a jinak znečištěné obaly látkami nebiologického původu
sáčky, fólie
PVC, linolea
polystyren
plastové trubky
kelímky,tácky,příbory:samozřejmě myslím plastové
Plastové lahve od chemikálií
další výrobky z plastu
Textil z umělých vláken
guma, pneumatiky, molitan
vícevrstvé obaly
Pokud si nejste jisti, zda některý z výrobků či obalů je opravdu vyroben z plastu a je tedy možné ho vyhodit do kontejneru na plasty, najděte si označení materiálu, ze kterého je výrobek vyroben (číslo je umístěno ve známém trojúhelníčku a pod ním slovní označení):

Symboly na obalech
Odpad
označení
číslo
Polyethylentetraftalát
PET
1
Vysokohustotní (lineární polyethylén
HDPE
2
Polyvinylchlorid
PVC
3
Polypropylén
PP
5
Polystyren
PS
6
Toto značení je normováno ČSN 77 0052-2. Na trhu se často vyskytují i
kombinované výrobky ty bývají označeny C/zkratka přísluąných materiálů oddělená
/. Jejich číselná označení lze najít ve výąe zmíněné normě.
Mýty o třídění plastu

Mezi lidmi se vyskytuje několik chybných názorů jak správně třídit plasty.
Před vhozením do kontejneru je třeba odstranit z PET lahve víčko a etiketu.
PET lahve můžete vhazovat do kontejneru i s papírovou etiketou a víčkem.
Zpracovávající firmy si s tím uľ poradí.
Před vhozením do kontejneru musí být obaly oąičtěny od zbytků potravin.
Ne, stači, když potravinu sníte, případně zbytek vyąkrábete. Na obalu mohou zůstat zbytky této potraviny.

PVC je také plast a tak patří do žlutého kontejneru.
Ne, PVC nepatří do kontejneru. Při zpracování tříděného plastu totiľ dochází k upravě za vysoké teploty, při které se z PVC uvolňují ąkodlivé látky.
Co se s vytříděným plastem děje?
Z popelářských vozů putují plasty do dotřiďovací linky, kde jsou ručně
roztříděny podle druhu (PET, fölie, polystyren,směs) případně i podle barvy (PETlahve).
PETlahve jak jiľ bylo řečeno, putují velmi často na čínský trh, kde se z tohoto materiálu vyrábí vlákna, která se pouľívají jako známá termoizolace do bund a spacáků. Mimo oděvní průmysl se dají tato vlákna vyuľít také například do zátěľových koberců. Z fólií, které se nejdříve také rozdrtí se stávají nové fólie nebo plastové pytle. Speciální pouľití má vytříděný polystyren. Ostatní materiály se rozemelou na práąek nebo granule a pak se z nich za vysoké teploty vylisují různé desky, trubky, zahradní nábytek, různé plastové nádoby atd...

Tabulka některých plastových odpadů z katalogu odpadů
kód název recyklovatelnost

07 02 13Plastový odpadANO
15 01 02Plastové obalyANO
16 01 03PneumatikyANO
16 01 19PlastyANO
17 02 03PlastyANO
19 12 04Plasty a kaučukANO
20 01 39PlastyANO
Převzato z priroda.cz

Ekologicky cistici prostredky

30. března 2008 v 14:50 Proč jiní žijí jinak, aneb zajímavosti od jinud

Ekologicky čistící prostředky

Ekologické čistící a prací prostředky
Aneb jak udržet účinnost naší domovní čistírny na co nejlepší úrovni. Aneb jak ulevit přírodě od chemie.

Každý z nás si myje ruce mýdlem, každý z nás myje nádobí ať už v myčce nebo v dřezu. Většina z nás používá chemické prostředky na podlahy, které potom spolu se špinavou vodu končí v útrobách WC. Podobné je to i s pracími prášky, o avivážích ani nemluvě. Látky ze všech těchto přípravků se dostávají lépe do čističek odpadních vod, hůře do septiků a vodního zdroje. Pokud vám není jedno jak účinná je Vaše domácí čistírna odpadních vod a jak vypadají řeky a potoky nejen ve vašem okolí, poohlédněte se po ekologičtějších výrobcích.
Jak již bylo řečeno v článcích o čistírnách odpadních vod, princip biologického čištění spočívá v tom že nečistoty jsou konzumovány mikroorganismy, které jsou součástí nejen každé biologické ČOV, ale i v přírodě. Některé látky z přípravků, které používáme v našich domácnostech, jsou nejen pro tyto mikroorganismy ale i pro nás a naše blízké nebezpečné. Z tohoto hlediska jsou na tom nejhůře osvěžovače vzduchu a leštěnky. Ty ale nejsou předmětem dnešního článku.
Je fakt, že stav našich vod se od devadesátých let minulého století radikálně zlepšil. Do českých potoků se začaly vracet raci, k řekám bobři... Když se ale podíváme na složení velkého množství výrobků, zjistíme, že stále ještě obsahují látky, které by do přírody v takovémto množství přijít neměly.
Kterých látek se tedy vyvarovat, či je co nejvíce omezit?
Amoniak a borax: Obě tyto látky patří k velice účinným při čištění, ale zároveň patří k chemikáliím, které mohou poškodit naše zdraví, jedná se především o podráždění očí, nosu, krku a pokožky, bolesti hlavy. Pokud smícháme amoniak s prostředky obsahujícími chlor, může vzniknout i jedovatý plyn.
Chlornany a jiné tenzidy: Především v dezinfekčních a čistících prostředcích. Tenzidy obecně jsou velice těžko biologicky odbouratelné, takže velice dlouhou dobu zatěžují naše životní prostředí. Krom toho jsou toxické pro mikroorganismy, které se starají o vyčištění vody nejen v domovních čistírnách.
Chlornan sodný se přidává i do bělících přídavků. Bělící efekt zde zajišťuje kyslík. Ale pozor, většina bělících přípravků vaše prádlo nevybělí, ale pouze rozzáří - upraví lom světla na látce. Bělidla jsou účinná většinou při praní nad 60 stupňů Celsia. Podobně jako například tenzidy je i chlornan sodný nebezpečný pro kulturu mikroorganismů bydlících ve vaší čističce odpadních vod a může snířit její účinnost.
Čím je nahradit
Lze ho nahradit výrobky s obsahem například kyseliny amidosírové nebo cetrimónium chloridem, které jsou stejně účinné co se týče desinfekce, ale nejsou tak agresivní pro mikroorganismy v čističkách a vodotečích (řekách, potocích...). V některých velmi účinných čistících prostředcích je použita místo chlornanu kyselina trihydrogen fosforečná a méně agresivní tenzidy (Fixinela). U všech těchto látek lze prokázat, že nemají zdaleka takový likvidační účinek pro organismy žijící ve vodě jako chlornan sodný. Zářivější bílé lze dosáhnout i sušením na přímém sluníčku. Další tentokráte ryze ekologickou možností je použít roztok octa a vody v poměru jedna ku jedné a několik lžic vody. Pokud necháte tento roztok působit přes noc, podaří se Vám odstranit i odolný vodní a močový kámen na wc.
Z dalších přírodních látek, kterými lze nahradit tenzidy je kromě octa (5% kyseliny octové) třeba i kukuřičný škrob. Ten je výborný na čištění koberců a mastných skvrn. Jako desinfekční prostředek nebo i osvěžovač vzduchu se dá dobře použít také eukalyptový olej.

Praní


Fosfáty
Na praní nemají žádný vliv, ale na životní prostředí ,a ne jen na to naše, ano. Jak známo, že fosfáty obsahují fosfor, který je jednou ze základních látek, které způsobují tzv. eutrofizaci vody. Přirozená eutrofizace je způsobena vyluhováním dusíku a fosforu z půdy a rozkladu odumřelých organismů. Antropogenní je způsobena především používáním velkého množství dusíkatých a fosforečných hnojiv a fosfátových pracích přípravků. Tyto dvě látky jsou živnou půdou pro sinice, které se ve vodě přemnoží, po té začnou ve velkém odumírat. Při tomto procesu spotřebovávají velké množství kyslíku a tím znemožní život dalším organismům, které též kyslík potřebují. Určitě jste již někdy viděli podobnou nevzhledně a nezdravě vypadající řeku jako je na obrázku. Krom toho sinice Vám a Vašim blízkým mohou způsobit velké zdravotní problémy.
Na druhou stranu některé značky nahrazují tyto látky tzv. zeolity. Na internetu jsem se o nich dočetla poměrně velké množství rozporuplných informací, takže ekologicky se tvářící bezfosfátové prášky také možná nebudou úplně to pravé ořechové, ale v podmínkách naší republiky, kde je zatím poměrně málo čistíren zařízených na odstraňování dusíku a fosforu to ale určitě znamená významný krok k lepšímu. Uvědomme si ale, že mnohem větším problémem z hlediska fosforu je zemědělství se svými umělými hnojivy.
Plniva : Nemají vliv na praní, ale způsobují lepší sypkost prášku (nejsou tedy obsažené v tekutých přípravcích) a samozřejmě zvyšují jeho váhu, čímž výrobce klame spotřebitele.
Čím je nahradit
Čím tyto prášky nahradit? Na českém trhu je hodně bezfosfátových výrobků, stačí se jen pozorně dívat na to co kupujete. (Podle tabulky zveřejněné na
www.ekospotřebitel.cz je bezfosfátový například Palmex, Persil, Tesco, Mimino a další, naopak téměř nejhůře v testech dopadl Ariel. Takto to vypadalo v roce 2004. Od roku výroby 2005 jsou i další dříve fosfátové prášky vyráběny bez fosfátů, včetně zmíněného Arielu). Alespoň v tomto se snad blízká na lepší časy. Od 1 října 2006 by již všechny prášky na českém trhu měly být bezfosfátové. Alespoň to nařizuje vyhláška ministerstva životního prostředí.
Z hlediska plniv i množství fosfátů dávejte přednost mýdlovým tekutým, gelovým, a kompaktním pracím prostředkům.
Značky ekologických přípravků na přírodní bázi.
Ecover
Frosch
Sodasan
Sonett
Urtekram
Milé hospodyńky, pokud se vám nechce utrácet za zdánlivě dražší ekologické prostředky, alespoň střídejte přípravky tak aby měli jiné účinné látky a ty agresivní užívejte opravdu s mírou. Předejdete tak problémům s nízkou účinností vaší čističky a nebudete tak tolik zatěžovat vlastní životní prostředí. Většina látek o kterých jsem psala výše, je nebezpečná ve větších množstvích.

Jak správně třídit sklo

30. března 2008 v 14:43 | priroda.cz |  Proč jiní žijí jinak, aneb zajímavosti od jinud

Jak třídit sklo

Jak správně třídit odpad - sklo
[ ekoporadna ]

Proč kupovat skleněné obaly místo plastových?

Proč třídit sklo?

To co teď napíšu, jste již všichni určitě slyšeli, ale přesto se tím mnozí z nás neřídí.
Sklo se svými devíti procenty (zdroj: Eko-kom,a.s.) tvoří významnou část celkového množství vyprodukovaného odpadu.
Jak jistě všichni víme, sklo je jedna z velmi dobře recyklovatelných surovin, proto bychom ho měli preferovat a nekupovat výrobky v obalech z plastů. Mnozí určitě namítáte, proč bych se tahala s těžkou skleněnou lahví, když si to samé pití mohu koupit v lehkém plastu? Ruku na srdce, většina z nás jezdí na nákupy, minimálně na ty větší, autem. V supermarketu naložíme nákup na vozík, se kterým zajedeme až k autu a tam ho přendáme. Proč tedy kupovat plast? Právě tomuto smýšlení lidí se podřizují i výrobci nápojů, kteří čím dál více omezují používání skleněných obalů. Další problém je u prodejců, ty velice často nedodržují zákonem daný poměr plastových a skleněných obalů s nápoji. Je to tedy na nás. Pokud sklo začneme kupovat, prodejci budou od dodavatelů nakupovat více nápojů ve skle a na to budou muset zareagovat výrobci. Omezí tedy používání plastových obalů a začnou více využívat náš skomírající sklářský průmysl => nebude tolik plastových odpadů => nebudeme tolik ničit naše životní prostředí, naši přírodu.

Jak třídit?

Blízko vašeho bydliště se určitě najdou velké zelené kontejnery s nápisem "SKLO", mnohde jsou dva kontejnery a to na bílé a barevné sklo. Do těchto kontejnerů vhazujte bez víček sklo, které není zálohované. S víčky naložte dle materiálu, ze kterého jsou vyrobena. Zálohované sklo vezměte s sebou na další nákup a vyměňte ho za penízky, za které si můžete koupit další nápoje.
Do (většinou zeleného) kontejneru na sklo:
PATŘÍ
NEPATŘÍ
skleněné láhve od nápojů
skleněné láhve od chemikálií či jiných nebezpečných látek
skleněné nádoby
zrcadla
tabulové sklo
drátěné sklo, autosklo
skleněné střepy
keramika a porcelán
Pokud si nejste jisti, zda některý z výrobků či obalů je opravdu vyroben ze skla a je tedy možné ho vyhodit do kontejneru na sklo, najděte si označení materiálu, ze kterého je výrobek vyroben. Do kontejneru na sklo lze hodit výrobky s tímto označením (číslo je umístěno ve známém trojúhelníčku a pod ním slovní označení):

Symboly na obalech
Odpad
označení
číslo
Bílé sklo
GL
70
Zelené sklo
GL
71
Hnědé sklo
GL
72
Další
73-79
Pokud si nejste jisti, zda některý z výrobků či obalů je opravdu vyroben ze skla a je tedy možné ho vyhodit do kontejneru na sklo, najděte si označení materiálu, ze kterého je výrobek vyroben. Do kontejneru na sklo lze hodit výrobky s tímto označením (číslo je umístěno ve známém trojúhelníčku a pod ním slovní označení):
Toto značení je normováno ČSN 77 0052-2. Na trhu se často vyskytují i kombinované výrobky - ty bývají označeny C/zkratka příslušných materiálů oddělená/. Jejich číselná označení lze najít ve výše zmíněné normě. Ve většině případů se tyto kombinované materiály nedají dále recyklovat. Toto značení je normováno ČSN 77 0052-2. Na trhu se často vyskytují i kombinované výrobky - ty bývají označeny C/zkratka příslušných materiálů oddělená/. Jejich číselná označení lze najít ve výše zmíněné normě. Ve většině případů se tyto kombinované materiály nedají dále recyklovat.
PATŘÍ
NEPATŘÍ
skleněné láhve od nápojů
skleněné láhve od chemikálií či jiných nebezpečných látek
skleněné nádoby
zrcadla
tabulové sklo
drátěné sklo, autosklo
skleněné střepy
keramika a porcelán
Pokud si nejste jisti, zda některý z výrobků či obalů je opravdu vyroben ze skla a je tedy možné ho vyhodit do kontejneru na sklo, najděte si označení materiálu, ze kterého je výrobek vyroben. Do kontejneru na sklo lze hodit výrobky s tímto označením (číslo je umístěno ve známém trojúhelníčku a pod ním slovní označení):

Symboly na obalech
Odpad
označení
číslo
Bílé sklo
GL
70
Zelené sklo
GL
71
Hnědé sklo
GL
72
Další
73-79
Toto značení je normováno ČSN 77 0052-2. Na trhu se často vyskytují i kombinované výrobky - ty bývají označeny C/zkratka příslušných materiálů oddělená/. Jejich číselná označení lze najít ve výše zmíněné normě. Ve většině případů se tyto kombinované materiály nedají dále recyklovat.
Mýty o třídění skla
Mezi lidmi se vyskytuje několik chybných názorů jak správně třídit sklo.
Rozbité keramické a porcelánové věci patří do skla.
Nikoli. Tyto materiály nejsou vyrobeny ze skla, ale úplně jiným postupem.

Co se s vytříděným sklem děje?

Jak jsme si již řekli, v kontejneru na sklo by se neměla objevit keramika a porcelán. Často se tam však objevují, a nejen tyto materiály. Tyto příměsi by dělaly neplechu při dalším zpracování, je tedy nutné je ručně dotřídit na dotřiďovací lince. Následně se čisté sklo drtí a přidává se do základní sklářské směsi - sklářského kmenu, složeného především z křemičitého písku, sody, potaše a vápence.
Tato směs se potom taví při teplotách nad 1500oC. Tavení probíhá ve třech fázích. V první fázi dojde k vlastnímu roztavení, při kterém probíhají různé chemické reakce a dojde k roztavení zbylých pevných částeček. Při fázi zvané homogenizace dojde k odstranění bublinek vořených vzduchem a k vyrovnání složení skloviny v celém objemu. Nakonec následuje ochlazení skloviny na teplotu, při které je možné sklovinu odebrat k dalšímu zpracování.
Takto roztavené sklo teče do dávkovače, kde se z něj odstříhávají tzv. kapky, které dále většinou putují do forem ve tvaru nápojových lahví. Po té se sklo nechá vychladnout, aby výrobek získal potřebnou pevnost. Jestliže chceme získat barevné sklo, přidáme do sklářské směsi kobalt (zelené) či zinek (zelené).
Tabulka některých s tímto článkem souvisejících odpadů z katalogu odpadů, které lze alespoň z části recyklova
PATŘÍ
NEPATŘÍ
skleněné láhve od nápojů
skleněné láhve od chemikálií či jiných nebezpečných látek
skleněné nádoby
zrcadla
tabulové sklo
drátěné sklo, autosklo
skleněné střepy
keramika a porcelán
Pokud si nejste jisti, zda některý z výrobků či obalů je opravdu vyroben ze skla a je tedy možné ho vyhodit do kontejneru na sklo, najděte si označení materiálu, ze kterého je výrobek vyroben. Do kontejneru na sklo lze hodit výrobky s tímto označením (číslo je umístěno ve známém trojúhelníčku a pod ním slovní označení):

From...www.priroda.cz

Mléko zdroj zdraví

30. března 2008 v 14:39 | The vegan society |  Proč jiní žijí jinak, aneb zajímavosti od jinud

Mléko....zdroj zdraví?

Převzato

Diskuse o mléku

14.06.2007 17:36:25
Sir C. Artur Ling, zakladatel veganské společnosti Plamil Foods Ltd. a zároveň jeden z patronů britské The Vegan Society, odkrývá pravdu o mléku.
Filozofie
Vegan je osoba, která věří, že kravské mléko nikdy nebylo určeno pro člověka. Mléko je potrava sekretovaná samicemi savců a má zajistit, aby se potomek přizpůsobil přechodu z mateřského lůna do okolního světa. Mléko každého druhu savce je nutričně šité na míru jeho specifickým vývojovým potřebám. Raný vývoj u krav a lidí je zcela odlišný. Když se narodí tele, musí si rychle vytvořit silnou kostní stavbu, aby mohlo stát a pohybovat se. Kravské mléko, bohatší na proteiny, minerály a tuky než je lidské mléko, je vytvořeno pro tento účel. Největší raný vývoj u člověka však není v kostech a svalech, ale v nervovém systému. Lidské mléko je proto bohaté na lehce stravitelné tuky, které mají vytvořit nervový systém. Obsahuje lehčí, stravitelnější proteiny než kravské mléko, a je sladší a zásaditější. Přestože kravské mléko může vytvořit silné kosti, nikdo nehlásá, co dělá s inteligencí.
Lidské mléko mění složení během několika prvních týdnů kojení podle měnících se potřeb dítěte. A také přenáší z matky na dítě stupeň imunity vůči nemocem. Kravské mléko, protože postrádá všechny tyto náležitosti, není vhodné pro lidská mláďata. Mléko jakéhokoliv druhu savce je určeno pouze jako potrava pro vlastní mláďata. Žádný jiný savec nepije mléko po skončení doby kojení. Ve skutečnosti my lidé ztrácíme schopnost strávit mléko tak, jak rosteme. Okolo 80% dospělých jedinců ve světě postrádá enzym potřebný ke strávení laktózy (mléčného cukru). Nestrávené mléko tvoří sliz, který může porušit systém a zapříčiňovat choroby.
Inzerenti často hlásají, že mléko je vynikající potravina, protože obsahuje velké množství esenciálních látek, zvláště proteiny a vápník. Ve skutečnosti mléko obsahuje pouze kolem 3% bílkoviny vlastní hmotnosti, ve srovnání se zhruba 10% u obilí, 20 - 25% u luštěnin a kolem 50% u některých výrobků ze sojových bobů. Kromě toho, protein kravského mléka - kazein - je těžko rozložitelná látka, která tvoří v žaludku tuhou, obtížně stravitelnou sraženinu.
Mléko také v žádném případě není tak bohaté na vápník, jak nám je předkládáno k uvěření. Slunečnicová semena obsahují přinejmenším stejné množství, kapustové listy více než dvojnásobek než mléko, sezamová semínka 11 x více a mořská zelenina wakame a hijiki přes 13 x více vápníku než mléko (na 100 gramů jedlé bílkoviny). Dobrá, vyrovnaná strava založená na celozrnných obilninách, luštěninách, zelenině, semenech a mořské zelenině tedy poskytuje více bílkovin a vápníku, nemluvě o dalších látkách, než mléčné výrobky. Taková strava může zaručit zdraví, být chutná a šetrná k peněžence.
Etika
Vegan je osoba, která nachází celý systém mléčného průmyslu úděsným. Stačí se jen zastavit a na chvíli zamyslet a brzy přijdete na to, že mléko je založeno na principu krutosti a nehumánního chování. Během několika prvních dnů je většina telat prodána na aukcích nebo skrze obchodníky a některá jdou téměř okamžitě na porážku. Některá telata jdou (většinou na export s ukrutnou dopravou) na chov na telecí. Zbytek je chován rok nebo déle jako mladá telata, jež jsou zabita na hovězí. Z žaludku nově narozených, poražených telátek pochází rennet (srážedlo mléčných sýrů). Neustálé porody se docilují umělým oplodněním a dosahují se větší a větší výnosy.
Všechno to jsou formy vykořisťování, které neberou ohled na bolest, utrpení, trápení a tíseň zvířat. Všechno toto za účelem tím, aby takzvaný civilizovaný člověk mohl mít ("ukradnout" by bylo vhodnější slovo) mléko, které bylo nepopiratelně určeno telátkům a nikomu jinému.
Jalovice může porodit své první tele, když je přibližně dva roky stará. Její tele je pak od ní odebráno jeden či dva dny po porodu. Kolem 10% telátek zemře do 6 měsíců věku. Jalovice, vyvinutá pro vysoké výnosy mléka, je pak dojena co může - až 45 - 60 litrů denně, což je 10 x větší množství, než by vypilo tele. Jalovice je dojena do deseti měsíců po smrti jejího telete. Během tohoto času je už znovu těhotná, byv uměle oplodněna, a jediný odpočinek jí je dovolen pár týdnů, než se narodí její další tele. Jalovice má tele kolem 12 týdnů po narození svého telátka, takže každý rok porodí jedno tele. Dvojité břemeno těhotenství a dojení dělá jalovici náchylnou k chorobám - mastitida, zvláště infekce vemene, která se objevuje u jedné ze tří britských krav. Každý rok je do vemen našich krav vpraveno 17 milionů injekcí antibiotik!
"Mléčné krávy" jsou poraženy v brzkém věku - 25% před 3 roky stáří. Pouze 25% žije déle než 7 let. Přirozená délka života krávy je přitom přibližně 20 let. Přibližně 30 - 40% britského hovězího pochází z masných chovů. Ostatní pochází z mlékárenských chovů. Maso mléčných krav je tvrdé a je použito na hamburgery, plněné pirohy a další potraviny. Telata - samice jsou držena k uchování dojného stáda, a telata - samci jsou hlavně chována na telecí. Ikdyž mohou být některá telata chována na hovězí, všeobecně na telecí nejsou vhodná. Kolem 500 000 telat je ročně vyvezeno z Británie živých obvykle do Francie, Belgie a Holandska pro chov na telecí.
Překlad pochází z Yoga and Health sept. 1996, překlad vyšel v Zeleném Provazníčku č. 4

Marks and Spencer

30. března 2008 v 14:34 Proč jiní žijí jinak, aneb zajímavosti od jinud

Marks and Spencer

Marks & Spencer netestuje kosmetické produkty na zvířatech

Nebudu se dlouho dlouze zmiňovat o problematice testování kosmetických přípravků či čistících prostředků na zvířatech, páč veškeré potřebné informace lze nalézt na stránkách svobody zvířat....Jen se chci podělit o mé zkušenosti právě z touto značkou. Jsem s ní navísost spokojená a navíc je i cenově dostupná. K dostání je jak vlasová kosmetika, veškerá "koupelnová a vanová" kosmetika(gelíky, pěny do koupele, sprcháče, krémíky a já nevim co ještě), ale také kosmetika dekorativní. Takže neváhejte a nakupujte. K dostání je v pobočce Marks and Spencer na Václavském náměstí. I povrchní krása může být hluboká!
Praha, 19.6.2007 - Společnost Marks & Spencer splnila podmínky a získala certifikát Human Cosmetics Standard (HCS), udělovaný Britskou unií za zrušení pokusů na zvířatech (BUAV). Tento certifikát zaručuje, že žádné kosmetické výrobky ani jednotlivé ingredience nejsou testovány na zvířatech. Aktuálně se to týká více než 1000 Marks & Spencer kosmetických produktů včetně toaletních výrobků.
Kosmetické produkty Marks & Spencer budou již od července t. r. označovány logem BUAV - králíčkem běžícím přes hvězdičky EU, přičemž všechny produkty ponesou toto logo do konce roku. Tento symbol zaručuje zákazníkům, že konečné produkty ani samostatné ingredience nejsou testovány na zvířatech. Dodavatelé, kteří vyrábějí pro Marks & Spencer kosmetické produkty, jsou navíc povinni dodržet tzv. "fixed cut-off date", a to počínaje 1. lednem 2006. Výrobky nebo ingredience otestované na zvířatech po tomto datu nebudou přípustné.
V České republice se tématem testování kosmetiky na zvířatech zabývá především organizace Svoboda zvířat. Koordinátorka kampaně Oběti krásy Barbora Večlová říká: "Mnoho firem o sobě prohlašuje, že své výrobky netestují na zvířatech, toto tvrzení je ale často zavádějící a může klamat spotřebitelskou veřejnost. Proto v roce 1998 vznikl Human Cosmetics Standard, který jako jediný dává zákazníkům skutečnou záruku. V ČR má zatím zastoupení poměrně málo firem s HCS, navíc jejich výrobky nelze vždy volně zakoupit, musí se objednávat přes internet. Proto jsme velmi rádi, že se Marks & Spencer, jehož kosmetika je běžně k dostání, stal další z těchto firem a rozhodl se odmítnout účast na zbytečném utrpení zvířat."

The wall

30. března 2008 v 14:33 Kikiklůpkovo rozjímání

The wall

Leden 2008

Ve spárách minulosti
na jejích troskách vyrůstá uskutečněný sen
sen, co se nepřestane zdát
vzpomínka, co se vždy občas vynoří a chytne tě pevně za pačesy
a v kotouči iluzí
je třeba se okamžitě probudit
rozevřít oči dokořán
pořádně si zakašlat
být vděčný za to, co je
netoužit po tom,
co nemůže být.
V kotouči iluzí
s páskem minulosti
přestat snít
a začít žít
zeď, co nikdy nebude dost vysoká
nepřestat stavět
a jít tak dál
neb iluze svádí od pravého štěstí,
co kolikráte nevidíme
jen proto,
že jsme líní stavět zdi

Kikiklop a Ajfelovka

30. března 2008 v 14:31 Kikiklop a jiné havěti

Kikiklop a Ajfelovka

Leden 2008, Retro vzpomínka
Co nového u Kikiklopa?
Nu...je z něj ještě větší imbecil něž dřív......
dřív, řekněme...potkat ho někdo, zvolá: "ježiš to je divný stvoření! Chvíli ho vidim, chvíli ne....a co to oko....ježiš ty chlupatý končetiny!"
O tom, co by řekl, kdyby ho poznal...nevim....páč by ho nejdříve musil lapit...a to bez návodu moc nelze....jedině, že by chtěl Kikiklop sám.
A v tom to právě je. Kikiklop byl na lovu...malinkym, ale byl. Koulel tak vočíčkem, až se z něho čoudilo, tak ukazoval zoubky, a jak se snažilo toto stvořeníčko být roztomilé!
Kikiklop je prostě podvojnej. Jo, lapil a zároveň byl lapen. Je ještě více dětinštější a naivnější než kdykoliv před tim a dá se říci, že do dospělácké říše opět jen tak nedospěje. Zatoužil po obzoru, jež jen tak nikdo nemá.
Kikiklop horolezčil, neustále lezl a leze na Ajfelovku a kouká, co by snědl....a tak Kikiklop, ježiš a jakej to má výhled, žere a žere.
No a tak si Ajfelovku prostě ke své oblibě a po dohodě s Žofkou, která momentálně žárlí, a nekomunikuje (rozbila sluchátka), dotáhl domů do Paříže.
To je dobrý co....něco ukráct z Paříže do Paříže...hehe a to francouzi ani nic neřikali...
Alfelovka je Vám tak aspoň pořád doma a Kikiklopovi se tuze líbí: Je barevná a v noci světélkuje. Navíc byste nevěřili jak jsou Ajfelovky šikovní, jen futrama ji protáhnout byla fuška.
Někdy Vám i tak přemejšlim, jestli Ajfelovky nejsou převlečený klan Kikiklopů.........jen trochu přehnojení, což se projevilo jak navenek, tak i v jejich schopnostech............
Kikiklop prostě na Ajfelovku nedá dopustit.......
A na otázku: "Co nového u Kikiklopa?" Kikiklůpek prostě Kikiklopí...zase a navíc s Ajfelovkou.

Bumerang

30. března 2008 v 14:29 Kikiklopovo oko

Bumerang

Leden 2008

Včera jsem Vám, i navzdory obrovské depce, pochopila opět zase jednu úžasnou věc: Svět je spravedlivý (alespoň v tomto ohledu).....a jak....ano toto abstraktní, na co si prostě nemůžeme ani sáhnout, ač to neustále cítíme ve vzduchu...to, na co mnozí nevěří, páč se tak jen zbavují své odpovědnosti či to, co jiní považují jen za přežitek křesťanství........tak to tu prostě je.
Vidím tolik lidí, co se chovají, chovali určitým způsobem a teď si vyžírají veškerá negativa, jimž pohnojili kdysi jejich živnou půdu......tak tím se vše vrací jako bumerang zpátky. A ač to může trvat různě dlouhou dobu, prostě vše se ti jednou vrátí. A ačkoliv teď to vypadá, že jsem pěkně zlomyslná.....tak to vůbec. Naopak...jsou to právě tyto okamžiky, co lidi, a pozor: tedy i mně, nutí se zamyslet a pořádně si do zrcadla zanadávat (ježiš jak jsme někdy sprostí)...a jsou to právě tyto chvíle, kdy nám kdysi vyhozený bumerang podsekne nohy a Vám opět může vše dojít a vy tak můžete začít znova. Z tohodle já mám prostě radost...obzvláště když vidím, kolik lidí je si svých bumerangů vědomo......a pak že nejsme krásní:)

Láska (Umění milovat)

30. března 2008 v 14:26 Kiklopova knihovna

Láska (Umění milovat)

Erich Fromn (Umění milovat)
Asi si nemá cenu namlouvat, že to, že prvním článkem mého vebíku je zrovna pojednání o lásce je nějaká náhoda. Ale to bych nerada rozváděla. Nicméně můj článeček, dá-li se to tak vůbec popsat, vychází hlavně z díla slavného sociologa a psychologa: Ericha Fromma: Umění milovat. Ačkoliv jsem se pokoušela jen citovat pasáže opravdu věnované tématu lásky, nebyla bych to ani já, kdybych občas nespadla úplně nekam jinam a nepřidala si nějaký ten kritický, naivní a nevím jaký "eště" komentář. Nu doufám, pokavaď vůbec někdo na mé stránky zavítá, že Vás stať pozitivné naladí.
PS: nutno se obrnit značnou tpělivostí, páč vše píšu výhradně svou "Kikičtinou," která nezná gramatiky...natož interpunkce:)
Podle Ericha Fromma si mnoho lidí myslí, že láska, milovat někoho je něco snadného. Co prostě jednou přijde...zpravidla tehdy, když to nejméně čekáme a pak je to. Člověk se nemusí nikterak snažit, starat se o svou lásku...prostě vše jde samo. Hlavně, že si dva rozumí, mají si o čem povídat a přitahují se. Podle E. Fromma toto ale nestačí. O lásce je zapotřebí se učit. "Většina lidí vidí problém lásky především jako problém, jak být milován, méně už jako problém, jak milovat." (str.:9) "........myslí si, že problém lásky je problém objektu......, že milovat je snadné, že však je těžké najít ten správný objekt, který bychom mohli milovat či kterým bychom mohli být milováni."
Fromm také v lásce spatřuje odpověď na problém lidské existence. Když se člověk totiž narodí, a to jak z hlediska individuálního, tak i společenského, je vržen ze situace, která byla určitá........do něčeho zcela nejistého a otevřeného. "Jediné, co je jisté, je minulost, a o budoucnosti víme jen to, že znamená smrt." A člověk toto podvědomí má. Moc dobře si je vědom své osamocenosti a odloučení, vědomí určité bezmocnosti vůči přírodním silám, ale i okolnímu světu...společnosti...své konečnosti. To vše z člověka činí podle Fromma nesnesitelné vězení vyvolávající v něm pocit úzkosti. Lidé se tak všemi možnými (někdy i nemožnými) způsoby snaží najít cestu, jak s tohoto pocitu odloučenosti a nemohoucnosti utéct. Přičemž Fromm vidí hned několi cest: první cesta útěku může být prostřednictvím všech "orgiastických" stavů. Ovšem v dnešní společnosti tento typ útěku skrývá mnoho nebezpečí. "Zatímco někteří se pokoušejí uniknout ze své odloučenosti tím, že utíkají k alkoholu či omamným jedům, pociťují své odloučení ještě silněji, když orgiastický zážitek skončil, a to je žene k tomu, aby se k němu vraceli stále častěji a intenzivněji. Tak i útěk pomocí sexu se může stát je zoufalým úsilím o útěk od úzkosti, kterou vyvolává odloučenost, a výsledkem je, že tento trpký pocit čím dál tím více sílí a má nad námi stále větší moc. Protože pohlavní akt bez lásky nikdy nepřeklene mezeru mezi dvěma lidmi, leda na okamžik." (str.:19) Dalším typem úniku je tzv. splynutí se skupinou, které je v dněšní moderní společnosti nejčastější. "Je to splynutí při němž individuální osobnost do značné míry mizí a jehož cílem je být jedním ze stáda. Jsem takový jako všichni...přizpůsobuji se jejich zvykům, způsobům oblékání, idejím, myšlení, způsobům jednáním........jsem spasen....spasen od děsivého zážitku samoty." Přičemž většina lidí si tuto potřebu konformity ani neuvědomuje. Mnoho lidí žije v představě, že se řídí výhradně svými myšlenkami a ideály, že jsou naprosto originální atd. Myslí si, že dospěli k názorům na základě svého vlastního myšlení. "Souhlas všech je jim důkazem správnosti jejich myšlenek." (str.:21) Další formou útěku je pak rutina. Fromm myslí rutinu práce, rutinu zábavy, což myslím není nutné dále rozebírat. Ovšem následující způsob útěku je zajímavější. Je jím umění.....veškerá tvůrčí činnost.
Ovšem plná odpověď na lidskou existenci tkví podle Fromma v lásce. Přičemž vyzdvihuje lásku zralou..tedy takové spojení, které dokáže zároveň zachovat vlastní celost, individualitu. "Láska je aktivní síla v člověku.....v lásce dochází k tomu největšímu paradoxu, že dvě bytosti splynou v jedno, a přece zůstávají dvě," (str.:27) Láska však podle Fromma není vůbec nic jednoduchého. Nese plody jedině tehdy pokud je "věcí" aktivní: "Láska je aktivita, nikoliv pasivní afekt; je setrvání "v", nikoliv "padání do".....láska je prostě především dávat, nikoliv přijímat." A to dávat přímo část sám sebe. Kus své radosti, zájmu, moudrosti, ale kus svého trápení. tím druhého obohacuji.."zvyšuji jeho životní pocit tím, že zvyšuji svůj vlastní životní pocit." A jedině tak se také to, co dávám může odrazit a doputovat ke mně zpět. "Kdo je schopen rozdávat sám sebe, jedině ten je bohatý.".................."Láska je aktivní péče o život a růst toho, co milujeme." (str.:32) Přičemž podle Fromma je problém lásky ještě o mnohem hlubší. Nevidí v ní jen onu touhu po úplnosti, naplnění, kdy člověk najde svou polovičku, aby tak mohl dosáhnout své - hlavně duchovní -celistvosti. Podle jeho názoru nás k lásce "žene" (do závorky dávám toto slovo proto, že asi vyvolává jistý druh pudové danosti....a je nutno poznamenat, že v tomto ohledu se opravdu nejedná o Freuda. Naopak Fromm proti němu v mnohém zbrojil) také touha poznat tajemství člověka. Tajemství života jako takového. Poodhalování tohoto tajemství je pak nejpatrnější u malých dětech. Cokoliv si umanou poznat, poznají. Když chtějí vidět co je uvnitř panenky prostě ji ulomí nohu. Když chtějí poznat motýla...ulomí mu křídla. Ovšem druhou cestou poznání je právě láska. "Kdy v aktu lásky, sebedávání, v aktu pronikání jiného člověka nacházím sebe sama, objevuji sebe, objevuji nás oba, objevuji člověka." (str.:36) "Miluji-li skutečně jednoho člověka, miluji všechny lidi, miluji svět, miluji život. Mohu-li někomu říci: "miluji tě," musím také být schopen říci: " v tobě miluji všechny lidi, tvým prostřednictvím miluji svět, v tobě miluji i sebe." Ačkoliv by se o tomto výroku dalo polemizovat....myslím, že je patrné, co Fromm myslel. Fromm pak dále zdůrazňuje, že k tomu, abychom mohli milovat druhé, je zapotřebí milovat také sebe: "Vlastní já musí být předmětem mé lásky, stejně jako druzí lidé. Kladný postoj k vlastnímu životu, štěstí, růstu, svobodě má své kořeny v lásce. Je-li člověk schopen tvůrčí lásky, miluje i sebe; může-li milovat jen jiné, nemůže milovat vůbec." (str.:62)

Heidegger: Co je metafyzika

29. března 2008 v 13:59 Kiklopova knihovna

Heidegger: Co je metafyzika

Co je metafyzika
M. Heidegger
Úvod
Jak pravil Descartes: "celá filosofie je jako strom, jehož kořeny jsou metafyzika, kmen fyzika a větve, jež z tohoto kmene vyrůstají, jsou všechny ostatní vědy." A Heidegger se rozhodl nám poodhalit právě ono úskalí metafyziky, které, podle jeho názoru, po taková léta, ona sama měla. Přičemž nám nabízí i možné rozřešení, cestu po které by se metafyzika měla dát. Do tohoto referátu jsem pak připojila i některé poznámky z Petříčkova "Úvodu do současné filosofie" či z "Malých dějin filosofie" od H.J. Storinga, a to tam, kde jsem si Heideggerův výklad sama pro sebe musela osvětlit.
Úvod k přednášce "Co je metafyzika?"
Než se Heidegger vůbec dostane k jeho hlavní otázce po tom, co metafyzika vůbec je, je zapotřebí osvětlit její základní pojmy, čím se vůbec metafyzika zabývá.
Na začátek je ovšem dobré zdůraznit, že Heidegger klade velký důraz na "ontologickou diferenci." Tedy na ono rozlišení mezi jsoucnem, tedy tím, co má k nám charakter jisté naléhavosti (nějak se nám tedy jeví) a bytím (jsoucnost jsoucího), což je trvalý charakter jsoucna: to, že jsoucno prostě je. A záměnou jsoucna a bytí, pak podle Heideggera vzniká hlavní omyl, totiž to, že se metafyzika po bytí táže.
Pro metafyziku je tedy charakteristické, že myslí "jsoucí jakožto jsoucí." Tímto jsoucím pak může být například duch, látka, dění či život a vždy se nám toto jsoucí zjevuje, neskrytě "jakožto jsoucí ve světle bytí." Bytí tedy nám ono jsoucí "osvětluje." Je pro metafyziku už něčím jasným, něčím nutným. Metafyzika už jakoby předem ví, že tu bytí je a může tedy z něho čerpat (představuje se bytí ještě před jsoucnem). A proto se také metafyzika pravdou bytí už nezaobírá, předpokládá že bytí pravdivé je. Na základě toho pak může právě nazírat na jsoucí jakožto jsoucí. Přičemž v tomto bodě pak Heidegger poznamenává, že ačkoliv tedy "myšlení na pravost bytí se s metafyzikou nespojuje, toto myšlení ale zároveň nejde proti ní." (pravost bytí už předem předpokládá)
Proč ale metafyzika na pravdivost bytí nemyslí? Proč je tedy pravda bytí, Anaximandrem počínaje a Nietzschem konče, skryta?
Pokud by tedy měla být metafyzika překonána tím, že by se na bytí zapomnělo, muselo by se stát podle Heideggera myšlení myslivějším. Muselo by si najít cestu k jinému původu tak, aby pomyslelo na bytí samo v jeho pravdě a muselo by být tedy poslušné samotnému být. To by ovšem předpokládalo, že "vazba bytí k lidskému bytování už přímo patří k bytí samotnému." Proto je důležité se spíše zaobírat bytováním člověka, totiž toho, kdo myslí: "jaké je tedy bytí právě toho, kdo se na bytí vůbec táže." Takové to jsoucno, které se na bytí táže, pak Heidegger nazývá Pobytem (Dasein). Přitom ona "bytnost pobytu pak spočívá v jeho existenci." Tedy v tom, že je takovéto jsoucno - Pobyt, na svém bytí interesované, vždy mu nějak o své bytí jde: "takový způsob bytí jsoucna, jež je otevřeno pro otevřenost bytí, v nímž stojí, tím, že ji vystává…., svou starostí o své bytí." A takovýmto jsoucnem, které má o své bytí starost je pak jen člověk. Člověk pak je tím jediným, co existuje (na rozdíl od skály, která pouze jest, nemá starost). A právě tato existenciální bytnost člověka mu umožňuje to, že si člověk může vůbec jsoucno představit a mít tedy o něm nějaké vědomí. A tedy i toho, že si je člověk sám sebe vědom. Jak si je ale člověk takto sám sebe vědom?
Tato otázka po svém bytí však v sobě zahrnuje otázku po pravdivosti bytí. Jak si tedy člověk sám sobě rozumí? Základem je podle Heideggera způsob, který znali už Řekové, totiž skrze "přítomnění přítomného." Jedině tak lze zakusit bytí jsoucího. A to skrze čas, který v přítomnosti bytuje. A bytí jako takové je neskryté jen díky času. A proto právě i čas je nutné podle Heideggera promyslet.
Čas se pak pro člověka stává základním východiskem, jak svému bytí vůbec porozumět. Čas je pro bytí jakýsi horizont porozumění bytí.[1] Člověk je totiž pobytem, který nejenže jest a o své bytí mu jde, ale také pokud se má teprve jako bytí realizovat, je pouze rozvrhem. Rozvrhuje si své plány, to k čemu míří. Přičemž toto rozvrhování se děje s ohledem na naši smrt. K Pobytu totiž náleží uvědomění si své konečnosti: to, že je Pobyt časový, ale zároveň také konečný. Pobyt je tedy pouze bytím k smrti. Jen díky tomu, že se člověk chápe jako konečná bytost pak rozvrhuje své plány, realizuje svůj život. Toto setkání se s vlastní smrtí se pak děje skrze naší zkušenost úzkosti. Která následně bude popsána.
Metafyzika je pak pro Heideggera jak ontologií, tak i theologií, kdy se ptá po jsoucnu ve smyslu nejvyššího, tedy Božského jsoucna. Ptá se tedy jednak po pravdě jsoucího jako všeobecného, tak i jako toho nejvyššího. Ovšem "metafyzika je si svou vlastní bytostnou povahou ze zkušenosti bytí vyloučena, jelikož si jsoucí stále představuje jen v tom, co se z něho jakožto jsoucí ukázalo." To, co se skrylo ji tedy nezajímá. Proto je podle Heideggera vše znovu nutné promyslet. Totiž přestoupit z myšlení na pravdu jsoucna, na pravdu bytí.To je také hlavním důvodem, proč svůj postup ve své knize "Bytí a čas" Heidegger nazývá fundamentální ontologií.
Základní otázkou metafyziky je pak "Proč je vůbec jsoucno, a ne spíše nic?"
Přičemž pokud na tuto otázku budu chtít nalézt odpověď v rámci tradiční metafyziky, a ptát se tedy kauzálně - "proč,"skrze představujícího poznávání jsoucího ze jsoucího, budu hledat odpověď v nejvyšší příčině všech věcí -viz.: Leibnitz: "Proč je spíše něco, než-li nic?" Jestliže však tato otázka po první jsoucí příčině nepátrá, musí podle Heideggera začít u toho, co jsoucnem není - tedy u Nic. Přičemž pokud tedy se už budeme ptát v rázu "nového myšlení," tedy jakoby vně metafyziky - po pravdě bytí, měli bychom ji položit spíše takto: "Čím to, že jsoucno má všude přednost, zatímco to, co jsoucnem není - NIC- zůstává zapomenuto?" Odpověď nám pak nabízí Leibnitz, který důvod shledává v tom, že ono Nic je jednodušší než něco.
Co je metafyzika?
Metafyzická otázka tedy musí být vždy kladena v celku (v nějakém kontextu) a nesmíme zapomenout, že ten, kdo ji klade je v ní nějak spoluzahrnut. Ptá se totiž jen kvůli sobě a ptá se na základě své vlastní aktuální situace. Tedy musí být rovněž kladena z bytostné situace Pobytu, tedy toho, kdo se na ni ptá. Přičemž Pobyt je vázán vždy na tady a teď (v časoprostoru) a z tohoto "umístění" se také táže.
Vědecké poznání se nám stalo takovou vášní, že podle Heideggera nepřipouštíme jiné myšlení, než-li pouze vědecké. Věda je pak roztroušena do nesčetně vědeckých oborů, které ačkoliv se zabývají jednotlivými jsoucny, které hledá podle sobě vlastní metody, jejich zakotvení v bytostné půdě už dávno odumřelo. Ve vědeckém bádání se pak postupuje tím způsobem, že se vytyčí jsoucno jako předmět, věda se mu podrobí, "a to tak, aby to,že se jsoucno zjeví bylo ponecháno jakoby na něm." Tak jsoucno věda zkoumá a na závěr ho zdůvodňuje. Z tohoto zdánlivého "samo-vyjevení jsoucna" pak spočívá její vedoucí pozice v našem životě. Ovšem zde Heidegger upozorňuje na to, že ten, kdo jsoucno zkoumá je člověk, a proto se jedná o tzv.: "vpád jsoucna člověk do jsoucna jako celku." Až tedy po tomto vpádu se nám jsoucno otevře a ukáže, jaké ve skutečnosti je. Žádná věda pak podle Hideggera nevyniká nad druhou (matematika je pouze vědou exaktní).
Podle Heideggera je to pak právě tento vpád "člověka do jsoucna," který "teprve dopomáhá jsoucnu k němu samému." Náš pobyt je pak určen také vědou. Vztah vědy ke světu pak směřuje pouze na jsoucno, jinak na nic. Tento vůdčí postoj ke jsoucnům pak ovšem také pramení od jsoucen, jinak od ničeho. A to, s čím se ve finále, jako badatelé, setkáváme (onen vpád do jsoucna) je rovněž jsoucno a jinak nic. Jak se ovšem věda staví k onomu nic a bere ho vůbec v potaz?
Věda se Ničem nezabývá, dokonce ho odmítá: "vzdává se toho, co je pro ni nicotné." Ovšem tím, že se ho takto vzdává, že o něm nechce nic vědět, paradoxně i připouští, že nějaké nic je. Dokonce pokavaď se nějak vymezuje, vymezuje se vůči něčemu jinému - o tom, co je pro ni v daném okamžiku právě Nic. Jak se to ale s tímto Nic vlastně má?
Už v samé otázce po nic je skryt onen předpoklad, že nějaké Nic musí být. Ovšem dospět k nějaké odpovědi není možné, jelikož nic přeci nemůže být něco! Nic je tedy odmítnuto už samou logikou (nikoliv až vědou). A proč ho logika odmítá? Jelikož nelze abychom mysleli nic, naopak pokud člověk myslí, myslí vždy na něco. "Nic je pak popřením jsoucna." A k Nic se dostáváme až tím, že něco popřeme. Ne totiž nevzniká pouhým popíráním, ale až popíráním v souvislosti s Nic. Nic má tedy jistou souvislost s Ne a to takovou, že je původem samotného popírání, je tedy jakoby výše než samotný rozum (proti rozumu, logice)
Kde jsme ovšem k takovémuto Nic vůbec přišli? Vždyť tím, že se na něj ptáme znamená, že už jsme se s ním dříve nějak setkali. Na tuto otázku pak odpovídá Heidegger tím, že Nic je nám už dáno (nic je totiž popřením veškerosti jsoucna a tato veškerost je nám už předem dána). S Nic se pak ovšem opravdu setkáváme. A to tak, že Pobytu je vlastní naladěnost, která je základním děním našeho bytí. To, že se v dané situaci nějak cítíme, nějak nám je, tato naladěnost nás pak situuje do jsoucna v celku (nezabýváme se námi samými, ani věcmi, zažíváme například nudu, kde je nám vše lhostejné - to je onen celek). Přitom tato naladěnost pramení z naší konkrétní situace, kterou si nevolíme, ale jsme do ní vrženi. Tak můžeme být podle Heideggera vrženi i do takové situace, která v nás vyvolá úzkost. A právě v této naladěnosti úzkosti se nám odkrývá Nic. Tato úzkost je totiž charakteristická tím (na rozdíl od strachu), že se vždy jedná o něco neurčitého, nevíme proč nám tak je, a proto často i říkáme, že je nám divně. "Je nám pak divně v celku a vše je nám lhostejné." Úzkost nám tedy zjevuje Nic a díky těmto zážitkům si na ni také pamatujeme. Nic tedy jest, ale nikoliv jako jsoucno. "S ničím se setkáváme v úzkosti spolu se jsoucnem v celku." Nic tedy není ani předmět a ani jsoucno. Jen díky tomu, že "zažíváme" toto jsoucno v celku, tak se nám Nic zjevuje. A díky tomuto Nic, také člověk zakouší své bytí. V tomto stavu však ono jsoucno samo o sobě odmítáme. Zároveň ovšem do bytí toho jsoucna odkazujeme. Tento stav pak Heidegger označuje jako Nicotnění. Teprve až v tomto Nicotnění se nám bytí-tu vůbec přivádí před jsoucno jako takové, kdy se nám zjevuje jako plné, jako něco naprosto jiného. A zjevuje se nám jen vůči onomu Nic. "Pouze na základě původní zřejmosti ničeho může lidský Pobyt na světě vůbec ke jsoucnu dospět." Až v tomto vyklonění se do Ničeho člověk vkročí za jsoucno v celku, zjeví se mu jeho konečnost. A nic tedy náleží původně k bytování Pobytu vůbec. A tímto vyklonění se od Ničeho pak Heidegger míní právě onu transcedenci, pomocí níž se jen dokážeme sami k sobě nějak vztahovat.
Ovšem to neznamená, že bychom se pořád v oné úzkosti vyskytovali. Naopak takovéto okamžiky jsou vzácné, protože člověk se raději od Ničeho odvrací a vyhýbá se tedy úzkosti. Raději tedy sám, nevědomě, "trčí" na povrchu svého Pobytu (veřejném). Žije neautenticky, tak jako všichni ostatní. Naopak ten, kdo se této úzkosti nebojí, ji do protikladu například s radostí nedává. Jedině tak totiž může opravdu sám sobě porozumět a vzít tak na sebe tíži své existence. Přijme totiž svou konečnost.
Takovéto tázání, které je onou transcedencí, tedy vykročením za jsoucno jako celek, je pak metafyzika. Jedině tak totiž může jsoucno pochopit. A toto vykročení se pak právě děje pokud se ptáme po Nic. Otázka po Nic je tedy metafyzická.
Historický exkurz v rámci otázky po Nic a Heideggerův závěr
V antice se Nic chápalo jako nejsoucno, jako beztvará látka. V křesťanství se pak na Nic pohlíží jako na "nepřítomnost mimobožského jsoucna." Nic je pak protějšek Boha. A je i jeho popřením (jak by také Bůh mohl tvořit z ničeho).
Až Hegel přišel s myšlenkou, že čisté bytí se rovná čistému Nic, protože bytí a nic spolu úzce souvisí. A souvisí spolu proto, že je obojí stejně neurčité a bezprostřední (oproti Heideggerovi: bytí je konečné, až v transcendentálním Pobytu se stává zřejmým).
Proto je podle Heideggera důležité, aby věda vzala Nic vážně, jelikož jinak si jde sama proti sobě (jen díky Nic totiž může věda učinit nějaké jsoucno jako předmět svého zkoumání). Proto Heidegger vyzdvihává onu potřebu, aby věda vycházela z metafyziky. Jedině tak jí totiž nepůjde pouze o nějaké hromadění vědomostí, ale o poznání pravdy jak v přírodě, tak v dějinách.
Metafyzika tedy náleží k přirozenosti člověka. Metafyzika je dokonce podle Heideggera Pobyt sám. Proto i filosofování patří k člověku. Filosofovat pak není něčím jiným něž-li uvádět metafyziku do pohybu (tím, že se nebudeme bát úzkosti, tedy naší základní možnosti Pobytu v celku).

Země

29. března 2008 v 13:57 Kikiklůpkovo rozjímání

Země

Listopad 2007
Nepřestaňme věřit
v pronikavější vzduch
v barevnější podzimní listí
v průzračnější vody
a živější oceány
… v rozzářené dětské tváře
Nepřestaňme nikdy věřit,
že každý z nás může být lepší,
že každý z nás má dostatek sil
Nepřestaňme věřit,
že si za to stojíme,
že na to máme
Nepřestaňme věřit, že jsou věci,
které udělat prostě musíme
páč my.....
všichni bez rozdílu
jí to musíme vrátit
V tom jsme si všichni rovni,
v tom se vůči sobě navzájem cítíme zavázáni
Tak nepřestaňme věřit,
že musíme být zavázáni i jí

"Cirgulárka a Neurosis"

29. března 2008 v 13:52 Kikiklůpkovo rozjímání

" Cirgulárka" a Neurosis

Pod vlnami Neurosis
pod stolem
na židli
cítit dřevo
splývat s jeho lety
vím, že je to těžké
vyžaduje to nejen trénink, ale i patřičné rozpoložení
a tak maminka běhala po kuchyni
pak otevřela okno
až dunění schodů
mě odrhlo od mého rozjímání
cirkulárka
prý slyšela cirkulárku a tak běhala, celá nesvá...jak je to v půl deváté možné
a když ji našla
tak u své dcery
v pokoji
Neurosis

Co bylo dřív: rasismus nebo celulitida?

28. března 2008 v 17:45 Splachovátko (na nácky)

Co bylo dřív: rasismus nebo celulitida?

Toť zapeklitá otázka. Ovšem velmi poučná. A pro řadu nácků by se dkonce mohla stát až noční můrou. Proč? Páč je prostě dobrá a o mnohém i nemnohém leccos vypovídá. Huhu.
Tak jdem na to. Včera prostě né a né usnout. A tak jsem se ponořila do řešení a rozjímání. Ani nevim, jak mi toto spojení zdánlivě rozdílných a neslučitelných věcí přišlo namysl, ale zdálo se mi tak věcné a v mnohém tak užitečné, že jsem se začla tak smát, až jsem se za břicho popadala. "Vo čem to tedy je?"
Vše začalo prostou otázkou: "co je dřív? Nějaký jev, jež je ve společnosti patrný a existuje v ní, nebo pojem, jež tento jev popisuje?" Nebo jinak: " Když otec rasismu: Joseph Artur Gobineau poprvé použil a pohodil tak na světlo boží pojem rasa (kdy jasně definoval a rozlišil všechny lidské obyvatele planety do tří ras: bílé, černé a žluté, a ještě vše podtrhl svým závěrečným stanoviskem o jejich hirearchickém rozvrstvení, kdy na samém konci stanuli černoši a to prostě proto, jelikož se vyznačují a teď cituji "nedostatkem mravnosti, animální povahou a emotivní nevyrovnaností") tento pojem vymyslel, nebo jen jím označil určitý jev, jež prostě v lidské společnosti už od pradávna byl? Existoval tedy tento druh xenofobního chování ještě dříve, než ho pan Joseph pojmenoval a nebo rasistou se člověk stal až tehdy, kdy bylo vůbec možné se takto přesně identifikovat a vymezit? Tato otázka mi přijde v těchto záležitostech dosti zásadní. A jak jsem tak nad ní přemýělela vlezla mi do mých myšlenek ona celulitida. S ní je to totiž podobné a na jejím příkladu se dá leccos ukázat. Jak je známo celulitidu si vymyslel jeden nejmenovaný časopis (už nevím, jaký to byl). Taktéž ji pohodil do svého plátku, a to rovnou na titulní stranu a nadpiskem: "bacha na ní!" Pak přihodil rozsáhlý článek o tom, jak zákeřní tyto nepatrné ďolíčky mohou na ženských stehnech být, jelikož odrazují kukuče mužů a celkově společensky prostě budí odpor. A tak vznikl obrovský boom strachu z těchto nepatrných prohlubenin, páč každá žena se chce líbit a být krásná, a přeci, jak všichni víme...krásná znamená být rovnež úspěšná:). A tak počala nákupní horečka po všech anti-celuli přípravcích. A průmysl si mnul ruce. Ale jak to s tou celulitou vlastně bylo? Dyť ji každá žena měla, patří přece k naší ženskosti. Ano celulitida tu byla od dob, kdy z Adamovo žebra vzešla Eva, jen jsme o ní nevěděli a tudíž nás ani moc nezajímala. Podobné to bylo s holením nohou. Celulitida tedy patřila k ženě, byla projevem jejích fyzio-biologických procesů. Patří a navždy patřila k její přirozenosti.
A co to má společného s rasismem? Troufám si tvrdit, že mnoho. Pan Gobineau se totiž v mých očích zachoval stejně jako nejmenovaný časopis. Ve sledu událostí, jak se to komu hodilo, prostě pojmenoval něco, co bylo viditelné ač si toho mnozí nevšímali. Něco, co zrovna jako celulitida, tedy rasa patřilo k něčí přirozenosti. A taktéž k ní přiřadil obrovský podtitulek: "bacha na ní!" A taktéž vyvolal obrovský strach. Strach v tomto případě z neznámého. A ještě ho legitimoval. Všichni, kteří se tedy tohoto něčeho neurčitého báli, najednou věděli čeho a ještě vlastně měli orazítkovaný důvod: "Je biologicky dáno, že černoši jsou nebezpeční páč..... ." Nemuseli se tedy za nic stydět. Zrovna tak jako dneší žena se nemusí stydět za svůj boj proti ďolíčkům. Jak úsměvné, viďte.
Jak se to zdá banální, možná až přitažené za vlasy, otázkou tedy pořád zůstává: " Co bylo dřív? Rasismus nebo celulitida? Pojem nebo skutečnost? A jsme-li v zajetí našeho ženského boje proti celulitidě, jež je uměle vytvořeným bojem, páč z každého strachu někdo těží....není tedy taktéž v témže zajetí i onen rasista, jež se hrabe a plácá ve spárách svého rasismu?

Kundičky a kundátoři aneb nikdy jsem nebyla tak sprostá

26. března 2008 v 20:41 Kikiklopovo oko

kundičky" a "kundátoři" aneb nikdy jsem nebyla tak sprostá

Srpen 2007
V tomto textu bude značně sprostých slov.......opravdu jsem nešetřila a záměrně.
Dělají přesně to, co po nich chtějí
ano..mluvím o těch rádoby tvrdých chlapáckých řečech
přes veškeré ty "kundy, píči, buchtičky, šťávy a štěrbiny."
Co označují?
Nejdříve asi ženy, ženy, které se mluvčímu líbí, nebo se alespoň předpokládá, že se mu mají líbit....ženy s kterými by velmi rád strávil noc......, řečeno po jeho "ty vole já bych šukal.........., to by byl zásun!"
Co ale opravdu označují?
Ženské pohlaví- vaginu. Konkrétněji vulgární hanlivé výrazy pro ženské pohlaví. Nadávky. To si zaslouží kratičký exkurz: Proč nadáváme? Abychom urazili, ponížili druhého. Vybili si na něm svůj vztek. Či mu pořádně od plic řekli, jak nás vytočil a co si o něm myslíme. Či ho i vyprovokovali. Proč ale takto hovořící páni nás takto chtějí urážet? Co si na nás vybíjí? Proč najednou tolik upřímnosti? A proč nás hlavně chtějí vyprovokovat? A daří se jim to? Na tento exkurz odpovím posléze.
Je to k smíchu....já vím.....nebo si říkáte, panebože co nám to cpe! Dokonce někdo si i řekne fuj..a svraští se mu čelo........Či no a co jako, říká se to, zase ta jedna z naivních holčiček.......tak co je "kurva" na tom špatný!
Abych pravdu řekla není to tak dávno, co mě označil za "kundu" i můj kamarád.........než jsem mu stačila jednu vrazit..uvedl mě do celé této šlamastiky......"Hej Kiki klid....., chápej, když o holce chlap řekne, že je to dobrá kunda, tak to je lichotka jak sviň. Chápeš, jsou kundy a pak dobrý kundy, jako fakt hezký ženský.... chápeš......" "Nechápu"....řekla jsem na to a odpověděla jsem:..."oukej, tak pak ty jsi ale pěknej čůrák." Zasmál se: "ale to je nadávka"...pak jsem se hodně dlouho smála já.
Že to tak nemyslí? Že si to říkají jen tak..mezi klukama.....? Vau.....neslyšela jsem holky, které by se bavily o klucích jako o fakt dobrých čůrácích, pérech, piňďouřích, klaccích, mrdkách, co by rády si zarazily kamsi......Neříkám, že nepoužíváme (obecně myšleno) taky sprostá slova...viz.: "šukat, mrdat....," slyším i z úst hodně holek...Ale tohle? A takhle?
Mám se opravdu s tím spokojit a poděkovat za to, že mne někdo nazve podobným způsobem a ještě mám být ráda jaký jsem to ale dnes obdržela kompliment? A jaký to doopravdy kompliment je? Že jsem v mnoha očích jen onou věcí tam dole, co slouží oněm pánům k uspokojení? Pouhou věcí, co by podle jejich slov chtěli jen vojet? Vždyť co si mám myslet jiného, když mi tím sami nazývají. Nezažila jsem holku, a to jakoukoliv, která by se necítila ponížená, když před ní takto kluci hovoří, a nemusí to být ani o ní samotné.
"Hej čum na tu kundičku, aspoň je na co se v tý kapele koukat."
Pro mne a mnoho jiných je kluk prostě "kusan, hej fakt vostrej týpek, co by maximálně stál za hřích." Pak taky ten, koho bych si dala...."jó nechala bych si říct," či "hej...tak z toho jsem udělaná," "hej ten je ale pěknej!"....když tak vzpomínám na to, co kolem sebe slyším z úst žen, když se baví o někom, kdo jim sakra padnul do oka.Či, co sama používám já.....
Výmluva na to, že jsme stejný...je dle mne nepřiměřená. Nevím jak ty, s kterýma se nesetkávám. Ale jedno je jistý....v životě jsem neslyšela, aby se některá holka vyjádřila o klukovi, tak jak se vyjadřují oni o nás. A pozor. Neházím všechny chlapi do jednoho pytle. Nedej bože.
Jdeme ale dál. Všude kolem nás jsou výborný roštěnky. Smějí se na nás z plakátů, vystrkují na nás vnady, zvýrazněné ústa rtěnkou (každý ví, že pod tímto laciným reklamním trikem se schovává zvýraznění ženské vagíny, zrovna tak jako nezpochybnitelný sexuální podtext ženy, která je vyfocená s tužkou v puse......má přemýšlet:))......to vše na nás kouká. To vše z těl dělá jen laciné kusy......koupit a prodat. Přilákat statisíce očí. Ženy si tak pomalu zvykají na to, že jsou na prodej. Jsou všude...a klidně i polonahé. Tak co. To, co je všude je pak přeci normální, ne? A co se považuje za normální...není nijak zvláštní ani špatné...prostě to je tak, jak to asi být má...normální.
Veřejnost to přece dělá, každá reklama to dělá, je to něco co je normální. A muži se pak lacině nechají vábit a kupovat. A naopak. Tak proč bychom se měly dámy divit, že nadávka jakou kunda je...,a že se jedná o tákovouhle nadávku,prostě degradovala na prosté označení ženy, která se ti líbí a s kterou bysis to nejradči rozdal....a to hned teď.
Vidí nás jako maso, jednají s námi jako s masem, tak proč by nás tak neměly i oslovovat? A ještě nám tím vlastně lichotit? Seš fakt dobrý maso.....hej ty vole...fakt maso......
Je pak ale otázkou..........kdo je větší ubožák:na jedné straně jsme to my-ženy, co se snadno.."lacině" necháme prodat.........,aby se ještě snadněji...pánové nechali koupit.
A pak.......jak máme naložit s tím, že když někoho máme a on má nás, tak ...jak opět slyším z úst pánů...."se o nás tak nevyjadřují." Má to být zase jedna z lichotek. Uvědomění si, že jsem stoupla na další stupeň, stupeň kdy jsem vlastněna, pán si na mne dělá výhradní šukací právo, a tak bacha...už se o mě takhle mluvit nebude?
Nebo prostě, pán jakoby najednou dosáhl své celistvosti, kdy je konečně po jeho boku někdo, kdo ho vyslechne, kdo mu porozumí a hlavně, kdo ho má rád. A proto by si netroufl toho někoho nazvat jen pouhou částí jednoho těla, když je tam ještě jedna část - ta nahoře, bez které by to stejně všechno bylo na hovno. Nebo právě naopak jen o tom jednom.
Vrátíme-li sek předchozímu odstavci...kdo je tedy větší ubožák. Žena, co využívá slabosti pánů, prodává své tělo či muž, co se nechává koupit. Nevyužíváme se v konečném důsledku náhodou navzájem?
Pokud takto hovořící muž (a o těch je tu právě a jen řeč) vidí ženy pouze jako objekty určené k jednomu úkonu a dává svůj postoj oněmi přízvisky veřejně v plac. Pak je to ten muž, který nemá cenu. Páč se dobrovolně, ač o tom sám neví,...nechal degradovat na ten nejnižší stupeň- stupeň, který je mu všude cpán. Stupeň, který se po něm chce. Pokud odsuneme veškeré morální zásady, veškeré naše lidství, to, co dělá člověka člověkem.........a degradujeme se sami...upozorňuji sami...na stupeň nějaké nejspodnější věci, která má ještě sloužit a být hodnocena pouze z hlediska uspokojení pánů. Pak jsme na nejlepší cestě, se stát opravdu jen zbožím. A to se chce. Páč s čím jiným lze obchodovat a na čem jiném lze tolik vydělávat. Ale kdo je zbožím doopravdy: žena, nebo muž? Nepoznáme přece člověka také a možná i jen podle toho jak nakládá se svým okolím, jak se k němu má........jak vychází s druhými? Není tedy někdo, kdo dobrovolně degraduje někoho na pouhou věc uspokojující naše potřeby spíše taky něčím- také onou věcí. Někdo, kdo se nechal ocenit, klesl, aby oceňoval druhé, které tím rovněž klesnou......... Využíváme se? Navzájem? Nebo jsme využíváni, k tomu abychom se využívali....
Kdo z nás tedy tyto voly dělá a proč se hlavně jimi dělat necháme? A není toto apel spíše na kluky, kteří takto dobrovolně sami bez jakéhokoliv studu o sobě vypovídají? Někde se začít musí.....a to místo je sám u sebe.
Tak tedy..........Proč ale takto hovořící páni nás takto chtějí urážet? Co si na nás vybíjejí? Proč najednou tolik upřímnosti? A proč nás hlavně chtějí vyprovokovat? A daří se jim to?

Podzim

26. března 2008 v 18:53 Kikiklůpkovo rozjímání

Podzim

Říjen 2007
Je to zvláštní
při cestování vlakem
skrze ušmudlané okénko
tam, kde skla propouští více světla než jindy
na Vás dolehne nádherná tíha
žlutavé listy, co sem tam požírají červenou
jen hlupák by řekl, že umírají
odházejí....a opět přijdou
kde se v člověku bere ta samozřejmost
to je záhada
samozřejmost, že bude nějaké zítra.....a co teprve příští podzim?
Je to krása........ač tíživá
Loučení…..slzy nebe
Ač každý ví, že jedno musí skončit
Aby nám zima mohla zaklepat na vrata.
Tak proč ty deprese, proč ten mlživý pláč?
Jakoby v nás opravdu zůstal ten kousíček strachu,
Že květina navždy opustila své poupata
A my si už nebudeme nikdy moci přivonět.

Heideggerova úzkost pro zdroj slasti...aneb naučme se vidět svůj smysl

26. března 2008 v 18:46 Kikiklopovo oko

Heideggerova úzkost pro zdroj slasti...aneb naučme se vidět svůj smysl

Dnes jsem si po dlouhé době udělala čas a přečetla jsem si všechny mé články. Ani nevíte jak je přínosné něco takového udělat. Za prvé jsem zjistila, že je tu spoustu článků z těch nejhlubších míst. Z míst, která člověka bolí. A já si nebudu na nic hrát, páč vím, že ty nejnitěrnější články, takové když je člověku ouzko, u mne pramenily ze vzpomínek na jednoho člověka. Je ale jedna věc, která je více než povzbuzující. Když jsem všechno to mé tlachání brala po měsících......zjistila jsem, že jich ubývá. Na každého z nás někdy padnou chvilky, kdy si uvědomíme, jak já pravím... tíži lidského bytí. Kdy se v nás otevřou staré rány a když do toho ještě venku pěkně lije máme pocit, jako bychom se jich nikdy nemohli zbavit. Pocit marnosti pokročit vpřed, když na zádech cítíme ten obrovský balvan a nevíme, co udělat proto, abychom ho shodili. Zkusili jsme vše. Marnost nad marnost. Ale vše jsme nezkusili. Jsou to totiž právě chvíle ouzkosti (a bude zde o tom ještě řeč), kdy se člověku zobrazuje svá lidská existence ve svém neobjemném celku. Jsme ponořeni sami do sebe, ačkoliv jsme venku. Vidíme se v celé naší perspektivě. Je nám zle..a nevíme z čeho....V takových to chvílích často říkáme: "Mě je ňák divně..........., necítím se nijak..." To je právě vono. Koukáme na sebe z venku ač jsme ponořeni hluboko v nás. Jak říká Heiddeger........"nicotníme." Je to okamžik, kdy se člověk setkává se svým bytím v celku..... okamžik, kdy se člověk sám sebe může pochopit ve svém celku. To znamená pochopit se jako konečnou bytost. A tak se i přijmout. To je velmi důležité. Je to totiž právě naše konečnost, která nás nutí jednat. Neodkládat věci na zítřek, páč se může stát, že žádný nebude. Uvědomit si, že náš čas jednou vyprchá, a proto už nelze jen sedět a čekat. Je to obrovské tlačítko ON, po kterém, když se zmáčkne následuje obrovské GO! Je to uvědomnění si toho obrovského absurdního lidského boje. Fajn, umřu...., ale než to tak bude, pořádně té absurditě natrhnu prdel. Páč, já tu něco dokážu......., že pak umřu...kašlu na to, jelikož to, co tu zanechám neumře NIKDY. Vau.....hodně silná slova, říkáte si. Ale dokázat to, smířit se s tím, spustit tak tu obrovskou lidskou energii.........po Nietzschesku....sakra tvořivou energii....znamená totiž něco, co jen tak někdo nemá. Znamená to, najít svůj člověčí osobní smysl. Narodil jsem se..nikoliv proto, že má mamka si špatně vypočítala dny, či že se prostě táta rozhodl, že je na čase si pořídit někoho, kdo místo něj jednou bude mejt to zatracený nádobí. Znamená to, že já jsem se narodil, protože........ jednou přijde můj čas. Najít svůj smysl...co nás naplňuje, co nás dělá potřebnými, prostě tu musíme být, páč tohle je prostě na nás......je obrovská věc. Jedině takový člověk totiž může být opravdu šťastný. Šťastný proto, že sám sebe pochopil, nalezl se. Ale nejen sebe, i ostatní. Ví, proč věci jsou takové jaké jsou a nebude sám před sebou utíkat. Takový to člověk nepotřebuje skrýš, páč má to své, co přečnívá nad ostatními. Nebojí se jednat, a to i proti proudu... cítí, že to tak musí být. Člověk se smyslem, se smrti bát nemusí. Něco tu započal, položil další cihlu, na které se už bude jen dál stavět. Jen takovýto člověk si pak uvědomuje plně svou zodpovědnost. To, že celý jeho život, svět okolo nás je obrovský dar. Dar, o který je třeba pečovat. Nelze zavřít oči, je třeba vzít za něj zodpovědnost. A nikoliv si zvolit pár rádoby nadšenců, který to za nás zařídí. Nezařídí. Jen ty sám. V tom to tkví. Husserl totiž přišel na jednu parádní věc. O ní tu mimochodem bude taky řeč. Totiž na to, že nikoliv svět tu sám nějak od sebe má smysl. Prostě tu nějak je a těčka...a člověk se s ním musí už vypořádat. Nikoliv. Husserlova situace je úplně opačná. Jeho svět života je osmyslněn živým bytím. Je to tráva, co dává smysl krávě atd... Tak i člověk teprve světu kolem dává smysl. Neboť ho nějdřív musím nějak chápat. To je opravdu zajímavá věc, páč to znamená právě onu odpovědnost. Máme to takové, jaké jsme si to udělali. Nikoliv takové, jaké se ono samo někde na dvorku u babči..udělalo z báboviček. Podobné je to i s vidličkou. Bez smyslu vidličky, tedy toho, že to musí mít nějaké špičaté hroty, aby na to šlo něco nabodnout, by asi vidlička těžko vznikla. Když člověk něco tvoří, už předem totiž ví, co tvoří. Nejdřív je tedy idea vidličky, pak až vidlička. Teď by mě asi u nás na fakultě pěkně zmasili, páč tu melu pátý přes devátý, ale co...:)
Proč to ale píšu......jak jsem řekla na začátku, na každého to někdy padne, někdo se jde někam opít, někdo jde s kámošema, někdo se zase naopak sám v sobě uzavře, podléhá svým depkám....neví kudy kam. Ty rány v nás se nehojí a nehojí. Jak jsem řekla...zkusili jsme vše....marnost nad marnost, ale jedno...jsme ještě nezkusili. Jsou to právě tyto hutné chvíle, které nás pořádně vysávají.....kolikrát nás odpálkují i na samotné dno. I z nich lze ale čerpat...kdyby se mi nestalo, co se stalo....kdyby to nepřišlo..nikdy bych totiž nic podobného nenapsala. Nikdy bych nepocítila tu vlnu energie, která přišla sice pozdě, ale přece. A to je právě na tom to nejdůležitější....chtělo to čas..obrovská kus času....jak si jen pořádná darda mohla vynutit, ale, jak říkám, přece ta energie přišla. A s ní i nemalé poznání.

Teorie lidské absurdity

26. března 2008 v 18:36 Kikiklopovo teorie:)

Teorie lidské absurdity

Teorie lidské absurdity (pouze pro ateisty)
Lidský život je absurdní. Jak by také nemohl? A kolik všedních okamžiků nás o tom utvrzuje! Vždyť ji cítíme pokaždé, když se nám stane něco nepěkného či z nás někdo udělá blbce či vidíme jiného, jež se právě blbcem stal. Jsou to právě tyto chvíle, kdy se z nepochopitelných důvodů začneme spontálně smát. A začneme se smát právě proto, že si svojí absurditu uvědomíme. Už samotný lidský život nás k tomu nutí. Člověk žije, roste, nabývá vědomostí, staví a má děti..., a proč? Aby jednou to tu všechno nechal a umřel. Každý den stojíme v tváří tvář naší smrti a tedy i naší absurditě. Celá sranda pak spočívá v tom, že je to právě ona, která nás nutí ji i celou naší smrt překonat. Překročit na jakýsi pomyslný druhý břeh a se vztyčeným prostředníčkem se jí zasmát do tváře. Neb člověk roste, nabývá vědomostí, staví a má děti právě proto, aby ten svůj absurdní život končící smrti překonal tím, že tu po sobě zanechá něco, co ho přesahuje.
A jak bych tu potvoru malou někdy nejraději nakopala kamsi:)