Červánky

26. března 2008 v 13:51 |  Kikiklopovo oko

Červánky

Duben 2007
Dnes byl sice mimořádně nádherný den, ale občas se i po takovémto povedeném dni dokáže pořádně setmět.
Když jsem se tak oknem pokoje mé sestry koukala na tu nádheru - růžovo-červené mraky, plápolající nad obzorem a loučící se s tim obrovským rudým kotoučem, řekla jsem si, proč občas není také tak jednoduché určité věci nechat tak lehce odejít a čekat s úsměvem na dobré časy veselých zítřků. Asi si nesu v sobě až moc velkou daň za mou důvěru. A jen blázen by ji nazýval naivitou. Ta má pro tuto problematiku až moc nepěkný nádech. Každý ji považuje za slabost. Za něco, co je zapotřebí odhodit, protože to dokáže jen ubližovat. A tak lituji lidí, kteří vůbec nejsou naivní, nebo si to alespoň myslí. Nic se nemá přehánět- toť pravda- a to v obou směrech. Ale je otázkou, zda to někdy není právě ona, co dokáže posunout věci dál. A tak si na ni nikdy nenechám šáhnout a budu ji jen šoupat dál. Protože každá věc má svým způsobem smysl. A pokud mi bylo dáno do vínku být naivní a vydržet, pak to smysl muselo mít. A ti, co si teď myslí, že je to prahopouhý pokus, jak se jen s danou situací vypořádat, ať jdou do prdele, páč to jen ukazuje naprosté nepochopení situace. Kikiklopové jsou takový. A o to je celá věc hroznější, páč se to o nich věřejně ví. A ač je to těžké, v tom, co se stalo......přes tu obrovskou energii, jež mi byla odebrána a vypařila se vniveč, jednou to bude mít smysl. Nicméně. Ať nejsem tak pesimistická, jak se může zdát.........citím vám, jak to odplouvá pryč. Páč začal foukat silný vítr. Už jen dneska...právě u toho okna, jsem jakoby najednou, viděla to slunce docela z jiné perspektivy než kdykoliv před tím. Bylo krásné, to slunce jsou. Ale tak zahalené v těch červených mracích, utíkající před těmi černými, co ho chtěly sežrat, aby mohly zem pokropit pořádným douškem vody. Zamotané...samo do sebe a možná volající mé jméno a prahnoucí po odpuštění. Ne to ne. Slunce odpustit nechce. Je to totiž jen normální slet událostí, že spálilo trávu? V tom možná tkví má naivita. Jenže před deštěm se utíkat nedá. Už jen proto, že bez něj by žádný život neměl smysl. A tak doufám, že jednou sprchne a to pořádně. A pak..... Pak bude ta nejzelenější tráva. A i Kikiklopové bývají někdy......možná trochu, možná dost, zákeřní:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama