Láska (Umění milovat)

30. března 2008 v 14:26 |  Kiklopova knihovna

Láska (Umění milovat)

Erich Fromn (Umění milovat)
Asi si nemá cenu namlouvat, že to, že prvním článkem mého vebíku je zrovna pojednání o lásce je nějaká náhoda. Ale to bych nerada rozváděla. Nicméně můj článeček, dá-li se to tak vůbec popsat, vychází hlavně z díla slavného sociologa a psychologa: Ericha Fromma: Umění milovat. Ačkoliv jsem se pokoušela jen citovat pasáže opravdu věnované tématu lásky, nebyla bych to ani já, kdybych občas nespadla úplně nekam jinam a nepřidala si nějaký ten kritický, naivní a nevím jaký "eště" komentář. Nu doufám, pokavaď vůbec někdo na mé stránky zavítá, že Vás stať pozitivné naladí.
PS: nutno se obrnit značnou tpělivostí, páč vše píšu výhradně svou "Kikičtinou," která nezná gramatiky...natož interpunkce:)
Podle Ericha Fromma si mnoho lidí myslí, že láska, milovat někoho je něco snadného. Co prostě jednou přijde...zpravidla tehdy, když to nejméně čekáme a pak je to. Člověk se nemusí nikterak snažit, starat se o svou lásku...prostě vše jde samo. Hlavně, že si dva rozumí, mají si o čem povídat a přitahují se. Podle E. Fromma toto ale nestačí. O lásce je zapotřebí se učit. "Většina lidí vidí problém lásky především jako problém, jak být milován, méně už jako problém, jak milovat." (str.:9) "........myslí si, že problém lásky je problém objektu......, že milovat je snadné, že však je těžké najít ten správný objekt, který bychom mohli milovat či kterým bychom mohli být milováni."
Fromm také v lásce spatřuje odpověď na problém lidské existence. Když se člověk totiž narodí, a to jak z hlediska individuálního, tak i společenského, je vržen ze situace, která byla určitá........do něčeho zcela nejistého a otevřeného. "Jediné, co je jisté, je minulost, a o budoucnosti víme jen to, že znamená smrt." A člověk toto podvědomí má. Moc dobře si je vědom své osamocenosti a odloučení, vědomí určité bezmocnosti vůči přírodním silám, ale i okolnímu světu...společnosti...své konečnosti. To vše z člověka činí podle Fromma nesnesitelné vězení vyvolávající v něm pocit úzkosti. Lidé se tak všemi možnými (někdy i nemožnými) způsoby snaží najít cestu, jak s tohoto pocitu odloučenosti a nemohoucnosti utéct. Přičemž Fromm vidí hned několi cest: první cesta útěku může být prostřednictvím všech "orgiastických" stavů. Ovšem v dnešní společnosti tento typ útěku skrývá mnoho nebezpečí. "Zatímco někteří se pokoušejí uniknout ze své odloučenosti tím, že utíkají k alkoholu či omamným jedům, pociťují své odloučení ještě silněji, když orgiastický zážitek skončil, a to je žene k tomu, aby se k němu vraceli stále častěji a intenzivněji. Tak i útěk pomocí sexu se může stát je zoufalým úsilím o útěk od úzkosti, kterou vyvolává odloučenost, a výsledkem je, že tento trpký pocit čím dál tím více sílí a má nad námi stále větší moc. Protože pohlavní akt bez lásky nikdy nepřeklene mezeru mezi dvěma lidmi, leda na okamžik." (str.:19) Dalším typem úniku je tzv. splynutí se skupinou, které je v dněšní moderní společnosti nejčastější. "Je to splynutí při němž individuální osobnost do značné míry mizí a jehož cílem je být jedním ze stáda. Jsem takový jako všichni...přizpůsobuji se jejich zvykům, způsobům oblékání, idejím, myšlení, způsobům jednáním........jsem spasen....spasen od děsivého zážitku samoty." Přičemž většina lidí si tuto potřebu konformity ani neuvědomuje. Mnoho lidí žije v představě, že se řídí výhradně svými myšlenkami a ideály, že jsou naprosto originální atd. Myslí si, že dospěli k názorům na základě svého vlastního myšlení. "Souhlas všech je jim důkazem správnosti jejich myšlenek." (str.:21) Další formou útěku je pak rutina. Fromm myslí rutinu práce, rutinu zábavy, což myslím není nutné dále rozebírat. Ovšem následující způsob útěku je zajímavější. Je jím umění.....veškerá tvůrčí činnost.
Ovšem plná odpověď na lidskou existenci tkví podle Fromma v lásce. Přičemž vyzdvihuje lásku zralou..tedy takové spojení, které dokáže zároveň zachovat vlastní celost, individualitu. "Láska je aktivní síla v člověku.....v lásce dochází k tomu největšímu paradoxu, že dvě bytosti splynou v jedno, a přece zůstávají dvě," (str.:27) Láska však podle Fromma není vůbec nic jednoduchého. Nese plody jedině tehdy pokud je "věcí" aktivní: "Láska je aktivita, nikoliv pasivní afekt; je setrvání "v", nikoliv "padání do".....láska je prostě především dávat, nikoliv přijímat." A to dávat přímo část sám sebe. Kus své radosti, zájmu, moudrosti, ale kus svého trápení. tím druhého obohacuji.."zvyšuji jeho životní pocit tím, že zvyšuji svůj vlastní životní pocit." A jedině tak se také to, co dávám může odrazit a doputovat ke mně zpět. "Kdo je schopen rozdávat sám sebe, jedině ten je bohatý.".................."Láska je aktivní péče o život a růst toho, co milujeme." (str.:32) Přičemž podle Fromma je problém lásky ještě o mnohem hlubší. Nevidí v ní jen onu touhu po úplnosti, naplnění, kdy člověk najde svou polovičku, aby tak mohl dosáhnout své - hlavně duchovní -celistvosti. Podle jeho názoru nás k lásce "žene" (do závorky dávám toto slovo proto, že asi vyvolává jistý druh pudové danosti....a je nutno poznamenat, že v tomto ohledu se opravdu nejedná o Freuda. Naopak Fromm proti němu v mnohém zbrojil) také touha poznat tajemství člověka. Tajemství života jako takového. Poodhalování tohoto tajemství je pak nejpatrnější u malých dětech. Cokoliv si umanou poznat, poznají. Když chtějí vidět co je uvnitř panenky prostě ji ulomí nohu. Když chtějí poznat motýla...ulomí mu křídla. Ovšem druhou cestou poznání je právě láska. "Kdy v aktu lásky, sebedávání, v aktu pronikání jiného člověka nacházím sebe sama, objevuji sebe, objevuji nás oba, objevuji člověka." (str.:36) "Miluji-li skutečně jednoho člověka, miluji všechny lidi, miluji svět, miluji život. Mohu-li někomu říci: "miluji tě," musím také být schopen říci: " v tobě miluji všechny lidi, tvým prostřednictvím miluji svět, v tobě miluji i sebe." Ačkoliv by se o tomto výroku dalo polemizovat....myslím, že je patrné, co Fromm myslel. Fromm pak dále zdůrazňuje, že k tomu, abychom mohli milovat druhé, je zapotřebí milovat také sebe: "Vlastní já musí být předmětem mé lásky, stejně jako druzí lidé. Kladný postoj k vlastnímu životu, štěstí, růstu, svobodě má své kořeny v lásce. Je-li člověk schopen tvůrčí lásky, miluje i sebe; může-li milovat jen jiné, nemůže milovat vůbec." (str.:62)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama