Princip kulatého stolu

26. března 2008 v 14:42 |  Kikiklopovo bláboly

Princip kulatého stolu

Blábol ala brainstorming z července 2007
Než začněte číst přečtěte si úvod k blábolům!
Dnes mam zase saka dobrou náladu. Nevim zda je to tim horkem, či tou knížkou, kterou jsem právě šťastně skonala. Ano kiki knihy nečte, ale přímo příšerně dlouhou metodou podrobného se zanořování a dlouhatánského vypisování, kdy nelze jinak, než všemu se snažit porozumět, nebo aspoň napsat tak, aby to tak vypadalo......kiki skonává. Nicméně to byla kniha dobrá......
Tak mi tak při ní napadla další...to velmi naivní, ale více než bovzbuzující myšlenka: "je to ale na tom světě přesto krásně!" Jen si to vemte. Člověk nadává, jak to jde s námi do...... a ačkoliv snad možná i má pravdu, není to právě ten samý fakt, co nás nutí jednat. Jednat a to až v takové úrovni, že se musí v každém státě pečlivě vybrat pár jeho členů, ty pak přijedou na pečlivě vybrané místo, kde je na stovky dalších členů. A všechno to spolu dokáže jednat a dokonce se až na výjimky shodnout a pečlivě vybrat a dobrat se nějakého společného (důležité to slovo) řešení. Nejsou to právě ty obrovské ničemné problémy, jakým je nejen terorismus, ale také globální oteplování, co nás nutí se nedívat a nezaobírat se jen tím, co se děje u nás na dvorku, ale kouknout se až za naše hranice? Není pak právě tento způsob, kterým se začínáme zajímat i o ty ostatní, i o něco, co se nás zase až tak nemusí týkat? Nutí nás to k tak neuvěřitelné spolupráci, k toleranci, podřízení se, ustoupení od pouze vlastních zájmů a cílů. Někdy mi připadá právě až naprosto neuvěřitelné, že si tolik lidí rozdílných povah, náboženských přesvědčení, názorů a pohledů....dokáže sednout za jeden stůl. Je to fajn. Jakoby význam lidské spolupráce, kterou jsme si možná uvědomili jen při pohledu na jednoho pekaře, co jsme si k němu vždy ráno chodili pro chleba, už je ta tam. Každý se tak musí podílet na něčem větším. A v tomto ohledu nejen větším, ale zároveň také vyšším. A to, že tam ti lidé jsou, dokáží jednat a shodnout se - a myslím, že není až tak podstatné jakým způsobem se tam dostali a tak podobně, je prostě dle mě ukazatelem, že to není tak zlé, jak se zdá. Tak jako je i jasným úkazem, jež rovněž zřetelně vypovídá o našich nebezpečných protivnících, jakým v některých situacích jsou právě například Spojené státy americké. Totiž těm, co si sednout k jednomu stolu nehodlají, ač se jedná o něco, co se jich samotných velmi bezprostředně týká. Například, právě co se problému globálního oteplování týče. A kdo nechce jednat a koukat se tak ostatním přímo do očí má buďto strach, nebo něco zalubem.
Dnes byl prostě dobrej den....a ač jsem naivní, myslím, že to se mnou neni až zas tak špatný
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama