Institucionální dimenze modernity

7. dubna 2008 v 17:38 | A.Giddens |  Kiklopova knihovna
Institucionální dimenze modernity
Autor se zmiňuje o tendenci hledat v soudobých moderních společnostech pouze jeden dominantní institucionální vztah, a to buď kapitalistický nebo industriální. Přičemž na oba je pohlíženo jako na něco jednotného, spíše než na dva zcela rozdílné celky. Proto se autor rozhodl hned na začátku oba dva pojmy přesně vymezit. Kapitalismus vidí jako "systém produkce zboží, který je založen na vztahu mezi soukromým vlastnictvím kapitálu a nemajetnou ná­mezdní prací. Tento vztah je pak osou třídního systému." Pro industrialismus je pak zase charakteristické jeho "používání neživých zdrojů materiální síly ve výrobě zboží, jež je spojeno s úřední úlohou strojů ve výrobním procesu." Stroj pak autor definuje jako "dílo, které vykonává dané úkoly tím, že využívá zdroje této síly jako prostředky pro své fungování."(str.:55-56) Přičemž takovýto průmyslový rozvoj pak nepochybně znamená pravidelnou sociální organizaci výroby, tedy koordinaci lidské činnosti, strojů atd., ale také zařízení takové technologie, která by tento výrobní proces vůbec umožnila (elektřina).
Pro kapitalistickou společnost je pak typické hned několik základních znaků: za prvé se jedná o její ekonomické uspořádání, kde převládajícím jevem je technická inovace. Dále je její ekonomika striktně oddělena od ostatních oblastí společnosti (politické). Za třetí: oddělení politiky od ekonomiky pak vyplývá z významu, který je připisován soukromému vlastnictví výrobních prostředků. Proto je také pro kapitalistickou společnost charakteristický tzv. "fenomén nemajetnosti":"přeměny námezdní práce ve zboží."(str.:56) A za čtvrté: autonomie státu spočívá na opoře v akumulaci kapitálu, jejíž kontrola státem není zcela úplná.
Přičemž kapitalistická společnost je společností jen proto, že je národním státem, pro který je charakteristická veliká úroveň administrativní koordinace. Ta je pak závislá na schopnosti dohledu, které vytváří tzv. "třetí institucionální rozměr," který jde v ruku v ruce s rozvojem modernity. Pod dohledem autor míní kontrolu obyvatelstva ve veřejné sféře. A to jak přímo (vězení, školy, pracoviště), tak nepřímo - pomocí kontroly informací.
Dalším institucionálním rozměrem, kterým se autor zabývá, je pak "kontrola prostředků násilí," pro kterou má moderní společnost přímo monopol. Přičemž zde můžeme spatřit specifické vazby mezi průmyslem a armádou. Právě toto "zprůmyslnění války" pak naprosto zásadně pozměnilo charakter válčení - totální válka, jaderné zbraně atd.. .
Vztahem mezi válkou a národním státem se zabýval Clausewitz, pro kterého byla válka "vyjednáváním pomocí jiných prostředků: byla tím, k čemu se sahá tehdy, když ve vztazích mezi státy selhává běžné vyjedná­vání nebo jiné způsoby přesvědčování či donucování." (str.:58) Je to však právě totální válka, která zamezuje použití války jako politického nástroje, a to z jednoho jediného důvodu: vzniklá utrpení na obou stranách jsou tak vysoká, že převýší jakékoliv možné zisky - viz.: jaderná válka.
Čtyři základní institucionální dimenze modernity
1) Dohled: kontrola informací a sociální dohled.
2) Vojenská síla jako kontrola prostředků násilí v souvislosti s industrializací války.
3) Samotný industrialismus: aneb transformace přírody a vytvoření "umělého prostředí."
4) Kapitalismus: akumulace kapitálu v kontextu konkurenčních trhů práce a výrobků.
Co se týče první charakteristiky moderní společnosti, tedy dohledu, tak pro ten je patřičný vztah mezi jeho mechanismem a "změnou povahy vojenské síly v moderní době." Úspěšnost moderního státu na prostředky násilí je založená na dlouhodobém do­držování trestního zákona a na kontrole odchylek od trestního zákoníku. Pro armádu v moderní společnosti je pak typické, že "přestává být oporou nadvlády civilních představitelů moci uvnitř státu a ozbrojené síly jsou většinou "orientovány navenek"" - tedy na jiné státy. (str.:58)
Co se týče vztahu mezi industrializmem a kapitalizmem, tak industrialismus se stá­vá hlavní osou vzájemného působení lidí a přírody v podmínkách modernity: člověk tedy přestává sebe sama chápat jako součást přírody a jeho domovem se stává vlastně vytvořené "umělé prostředí."
Kapitalismus podle Marxe
S Marxem autor souhlasí v tom, "že kapitalistický podnik sehrál důležitou roli při vytlačení moderního sociálního života z institucí tradičního světa." Kapitalismus ovšem Marx chápal jako něco velmi nestálého: "V kapitalismu je veškerá ekonomic­ká reprodukce "rozšířenou reprodukcí", neboť ekonomický řád nemůže zůstat ve stavu větší či menší statické rovnováhy, jak to­mu bylo ve většině tradičních systémů." (str.:60) Vznik kapitalismu pak podnítil vznik industrialismu a to hlavně díky "komodifikaci pracovní síly"(zařazení abstraktní práce do technologického uspořádání výroby). Tento rozvoj abstraktní síly pak způsobil řadu změn: než-li o robotu se jednalo spíše o najímání pracovní síly, zabudování třídních vztahů přímo do kapitalistické produkce, které nebyly udržovány pomocí násilí, nominálně svobodná námezdní práce atd. To vše způsobilo, že násilí bylo "přeneseno z pracovní smlouvy a stalo se prostředkem státních orgánů. Kapitalismus tedy byl jedním z velkých institucionálních prv­ků podporujících urychlení vývoje a šíření moderních institucí; tím druhým byl národní stát." (str.:61)
Rozšíření moderních institucí pak bylo specifické hlavně pro západ, na čemž se podíleli hlavně čtyři předem zmíněné Institucionální dimenze. "Národní státy dokázaly soustředit administrativní moc daleko efektivněji než tradiční státy……,kapitalistická pro­dukce pak umožnila, zvláště ve spojení s rozvojem průmyslu, masivní růst ekonomického bohatství a také vojenské síly. Kombinace všech těchto faktorů učinila rozmach Západu zdánlivě nepřeko­natelným." (str.:61)
Globalizace modernity
Modernita jde ruku v ruce s globalizací. Přičemž autor globalizaci chápe jako proces rozvolňování, myšleno jako rozpojení časoprostoru, na jehož základě se i rozvolňují vztahy mezi místními a vzdálenými společenskými formami. "Globalizace může být tudíž definována jako zintenzivnění ce­losvětových sociálních vztahů, které spojují vzdálené lokality ta­kovým způsobem, že místní události jsou formovány událostmi dějícími se mnoho mil daleko a naopak."(str.:62)
Samotnou diskuzi o globalizaci můžeme pak sledovat ve dvou základních okruhů literatury. Jedna se týká mezinárodních vztahů, druhá je spojená s osobou E. Wallersteina- jde o teorie světového systému. Odborníci na mezinárodní vztahy se pak zaměřují na vývoj národních států. V čem se zástupci tohoto "proudu" shodují je pak stanovisko, že "suverénní státy vznikly nejprve jako oddělené entity mající víceméně úplnou administrativní kontrolu nad územím v rámci svých hranic." (str.: 63) Postupem času se evropský státní systém stal globálním systémem národních států, čímž postupně vznikaly určité svazky vzájemné závislosti mezi jednotlivými státy - viz mezivládní organizace. Tento pohyb pak podle těchto autorů vede k "jednomu světu". Tvrdí se, že národní státy se stávají mno­hem méně suverénními, než byly. Ovšem vznik jednoho státu se nepředpokládá.(str.:64)
Autor však k výše uvedenému názoru předkládá určité námitky. Jednak je výše uvedené pojetí smysluplné pouze tehdy pokud se jedná o národní státy, nikoliv v případě přednárodních států, a dále se jedná o "okolnost týkající se přístupu zobrazení narůstající unifikace systému národního státu.[1]" (str.:65)
Druhá teorie, tedy Wallersteinova koncepce, se pak vyznačuje hlavně tím, že jasně rozlišuje mezi moderní érou a předcházející dobou. Podle jeho názoru pak "světová ekonomika" existovala již v předmoderních obdobích, akorát pokrývala vždy jen určité oblasti, kde se soustředila moc daných států. Vznikem kapitalismu pak podle Wallersteina vzniká zcela něco nového - "světově kapitalistická ekonomika," která se zakládá spíše na ekonomické moci, než-li na té politické. Proto je také daleko více globalizujícím jevem. Dále podle Wallersteina byl Kapitalismus od svého počát­ku "záležitostí světové ekonomiky a ne národních států... Kapitál nikdy nedovolil, aby jeho aspirace byly omezovány národními hranicemi." (str.:66) Nedostatky Wallersteinova pojetí pak autor shledává hlavně v tom, že "vidí pouze jednu dimenzi, která je příčinou moderních transformací -kapitalismus," čímž se jeho pojetí soustřeďuje hlavně na ekonomické jevy a na význam růstu národního státu pak zapomíná.
Dimenze globalizace
1) Systém národního státu
2) Světový vojenský řád
3) Mezinárodní dělba práce
4) Světová kapitalistická ekonomika
V této kapitolce se autor zabývá otázkou: "V jakém smyslu můžeme říci, že světové ekonomické uspořádání je ovládáno kapitalistickými eko­nomickými mechanismy?" (str.:67) Pokavaď na ni chceme odpovědět, je nutno si uvědomit, že hlavními centry moci ve světové ekonomice jsou státy, kde převažuje kapitalistická produkce a kde institucionální uspořádání prosazuje oddělení ekonomiky od politické sféry. Což poskytuje nadnárodním korporacím značnou výhodu k získání moci a tím i možnost ovlivňovat politiku, a to nejen tu domácí. S čím však ekonomika se státem soupeřit nemůže je oblast týkající se kontroly prostředků násilí, na který, jak už bylo zmíněno, má stát monopol.
"Pokud jsou národní státy hlavními aktéry globálního politického řádu, pak korporace jsou dominantními činiteli světové ekonomiky." (str.:68) Tyto společnosti jsou pak závislé na produkci pro zisk, což je hlavním důvodem, proč rozšíření jejich vlivu jde ruku v ruce s rozšířením nejen trhů zboží, ale i peněžního trhu. Kapitalistická ekonomika však není pouhým trhem, ale zahrnuje i "komodifikaci pracovní síly ve třídních vztazích, které oddělují dělníky od kon­troly výrobních prostředků," což sebou přináší i určité globální nerovnosti. Je však dobré si uvědomit, že "materiální zájmy národních států nejsou ovládány pouze ekonomickými hledisky…..., vliv jakéhokoliv státu v globálním politickém řádu je silně podmíněn úrovní jeho bohatství (a vazbou mezi bohatstvím a vojenskou silou)." Nicméně autor podotýká, že státy odvozují svou moc z vlastních svrchovaných schopností. Tato svrchovanost se pak pojí s nahrazením "hraničních oblastí: autonomie daného území vyhlášená státem je založena na uznání hranic ostatními státy." (str.:69)
Velice zajímavým jevem globalizace je pak podle autora i tzv. "tlak a tah" mezi centralizací a suverenitou jednotlivých států. Koordinované jednání mezi zeměmi tedy na jedné straně jejich suverenitu zmenšuje, ale "spojení jejich mocí jejich vliv pak v rámci státního systému naopak zvyšuje." (příklad globálního vlivu OSN, či tzv. "nové národy") (str.:69-70)
Co se týče světového vojenského řádu, vzniklé vojenské aliance nemusí narušovat monopol státu na prostředky násilí, jak by se mohlo zdát. Autor také poznamenává, že v porovnání s předmoderní civilizací disponují téměř všechny státy neobvyklou vojenskou silou - v souvislosti se zbrojením tedy nemůžeme mluvit o nějakém "třetím světě." Tento fakt lze rovněž použít jako jeden z hlavních rozdílů mezi modernitou a předmoderní společností. Globalizace vojenské síly se ovšem týká i války samotné - lokální konflikty tak velmi lehce mohou způsobit globální konflikt. S vojenským řádem pak autor zmiňuje ještě tzv. "koordinované války," tedy "vojenské střety, ať už s vládami jiných států, nebo s partyzánským hnutím, nebo s oběma, při nichž nejsou vojska velmoci nutně nasazena, ale kde má tato mocnost primární organizující vliv." (str.:70)
V rámci průmyslového vývoje je pak jeho nejzřetelnějším úkazem "rozšíření celosvětové dělby práce" (pracovní úkony, regionální specializace dle typu průmyslu, suroviny atd..). Tento jev pak pomohl nejen k celosvětovému rozdělení výroby, ale i podnítil vznik nově industrializovaných zemích ve "třetím světě" - viz.: hlavním rysem globalizace v oblasti průmyslu je pak celosvětové rozšíření strojové techniky, a to i v těch státech, které jsou orientované hlavně na zemědělství.
Ačkoliv se na industrializmus dá pohlížet jako na něco hrozivého, co zapříčinilo zhoršení životního prostředí či jiné škodlivé změny, podle autora je dobré si ale také uvědomit, že to byl právě on, kdo "podstat­ně podmínil náš bytostný smysl života v "jednom světě""- viz.: komunikační technologie (média atd..) A právě tyto mechanizované komunikační technologie velmi ovlivnily všechny aspekty globalizace: "Utvářejí podstatný prvek reflexivi­ty modernity a diskontinuit, které odtrhly moderní od tradičního." (str.:72)


[1] "Suverénní moc státu se totiž neutvářela před jejich zapojením do systému národního státu. Historie minulých dvou století není tedy postupující ztrátou su­verenity ze strany národního státu. Ztráta autonomie ze strany některých států nebo skupin států je často doprovázena růstem autonomie jiných států, jako výsledek aliancí, válek nebo politických a ekonomic­kých změn různého druhu."(str.:65)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama