Sociologie Maxe Webera

7. dubna 2008 v 16:38 | M.Weber |  Kiklopova knihovna
Sociologie organizace Maxe Webera
Tato stať čerpá z Weberova nedokončeného díla "Wrtschaft und Gesellschaft, ve kterém se Max Weber zabývá "typickými způsoby, jimiž mohou být lidé organizováni za účelem dosažení specifických cílů." Přičemž sám Weber vychází z názoru, že "každý způsob organizace lidí je založen na nerovném postavení sdružených jednotlivců." Ve svém díle se pak zabývá otázkou mocenské nerovnosti, tedy vztahy nadvlády a podřízení.
Pro tuto problematiku si Weber zvolil specifický výraz panství, kterým míní tu situaci, kdy vládce dokáže ovlivnit jednání ostatních (ovládaných) až takovým způsobem, že si oni sami myslí, že jednají ze své vlastní vůle. Přičemž Weber rozlišuje tři formy legitimního panství, pro které je typické, že mají podobnou hierarchickou strukturu, kdy "vztahy mezi vládci a masou ovládaných jsou zprostředkovány příslušným správním a vojenským aparátem." Naopak se od sebe liší způsobem rozdělení moci mezi mocenským aparátem a vládnoucí menšinou a svým principem legitimity. Těmito třemi typy legitimního panství pak jsou: panství legální, tradiční a panství charismatické. Weberovy úvahy o byrokracii se z velké části kryjí právě s jeho úvahami o legálním panství, podle kterého také stanovil základní rysy ideálního typu byrokratické správy, o kterém v tomto úryvku právě pojednává.
Rozdíl patrimoniální a byrokratické správy
Za protipól moderní byrokracie považoval Max Weber patrimoniální správu, která je uskutečňována v rámci tradičního panství. Přičemž oba dva typy se shodují v tom, že se zaměřují na nepřetržité řešení problémů reprodukce společnosti (tím se značně liší od panství charismatického). Naopak co se týče jejich rozdílu, tak ten je patrný už v samotném charakteru zavedených pravidel. Pro byrokracii jsou charakteristická záměrně vytvořené neosobní předpisy, které mají být aplikovatelné ve stejné míře na všechny členy společnosti, čímž je zdůrazněná rovnost všech členů společnosti. V panstvím tradičním se jedná o převzaté normy z minulosti, které soustředěny kolem centrální hodnoty, jakou je podřízenost všech vůči pánovi. Pro tradiční panství je tedy specifický pocit o naprosté přirozenosti nerovnosti mezi lidmi.
Byrokratické správě je často vytýkaná její "nelidskost", tím máme na mysli její obecnost, která naprosto ignoruje konkrétní případy. Podle Webera toto ovšem vůbec není naškodu. "Čím více totiž byrokracie "odlidšťuje"- tedy v procesu rozhodování co nejvíce vylučuje osobní prvky, tím je její práce účinnější. Což je také podmíněno přesně ohraničenými pravomocemi jejích úředníků. Naproti tomu patrimoniální úředníci plní jen úkoly panovníka, jsou mu sami povinováni a ještě musí dobře reprezentovat jeho moc. Navíc ty nejdůležitější úkony vyřizují osobní důvěrníci, kteří často nejsou k této práci vybíráni na základě jejich kvalifikace. Pevně daná úřední hierarchie je zde nahrazena podřízeností pánu. Je tomu proto, "že patrimoniálnímu úřadu založeném na vztazích čistě osobní podřízenost zcela chybí myšlenka věcné úřední povinnosti."(str.:22) Hierarchické uspořádání pracovníků totiž může být myslitelné jen za těch okolností, kdy je možné účinně kontrolovat jejich práci, což je u patrimonialismu nemyslitelné. Patrinominálnímu úřadu také zcela chybí rozlišení privátní a úřední sféry, kdy i politická správa je brána jako osobní záležitost vládce. Na daně a dávky se pak bezpochyby pohlíží jako na jeho majetek.
Jednou z hlavních předností byrokracie je pak její "rozložení činnosti mezi specializované úředníky, které se tak mohou ve své profesi dále zdokonalovat."(str.:23)
Byrokracie v podmínkách legálního panství
Legální panství se vyznačuje tím, že odvozuje svou legitimitu z obecných právních norem, které jsou "formálně platné a závazné pro všechny příslušné organizace." Dodržování těchto norem je pak orientováno nikoliv vůči konkrétním osobám, ale vůči věcným principům. "Byrokratické řízení ovládá činnost státní správy, právě tak jako hospodářských podniků, náboženských organizací i organizací vojenských, politických stran i zájmových skupin." (str.:24)
Neodvratnost postupné byrokratizace všech forem kolektivní činnosti je dána, podle Webera, technickou převahou byrokratického řízení oproti jiným formám organizace. Weber přirovnává vztah byrokratického mechanizmu se vztahem strojní výroby a řemesla. "Byrokracie se pak vyznačuje přesností, rychlostí, jednoznačností, kontinuitou a diskrétností." (str.:24) Jedná se také o mnohem úspornější formou organizace, než správa vykonávána neplacenými a neškolenými diletanty.
Předpoklady vzniku byrokracie
M Weber se nejvíce orientuje na zkoumání ekonomických a sociálních předpokladů vzniku byrokracie. Zásadní vliv na rozvoj byrokracie měl pak podle jeho názoru rozvoj peněžního hospodářství, jež je určujícím faktorem odměňování úředníků. Všechny předešlé systémy totiž byly totiž založeny na odměnách naturálního charakteru. "Vývoj peněžního hospodářství je pak dále závislý na momentální konstelaci sil ve vztahu mezi mocenským centrem a jeho správními orgány působícími na periferii ovládaného území."(str.:25)
Dalším příkladem pak může být tzv. prebendální úřad. Tedy takový úřad, kde má úředník doživotně zajištěn pouze příjmy plynoucí ze spravovaných objektů, jakožto odměnu za výkon reálných či fiktivních povinností. Pokud má pak nad spravovanými objekty úředník i mocenskou svrchovanou moc, jedná se o úřad feudální.
K udržení úřednické kázně se pak používali zejména otroci v určitých úřednických funkcích. Přísná kontrola pak byla zaručena až pevně stanovenou gáží, která byla ekonomicky nesamostatným úředníkům vyplácena.
Pro vývoj byrokracie je pak neodmyslitelný vznik daňového systému, bez kterého by nebylo možné úředníky vyplácet. Kromě peněžní formy výplaty, "je pak proces byrokratizace podporován jednak kvantitativním nárůstem správních úloh a i kvalitativními změnami v činnosti správy (správní úkoly plynoucí z vydržování si stále armády, činnosti justice atd.)."(str.:26)
Byrokratizace tedy hlavně znamená vyvlastnění (vojsko je vyvlastněno od zbraní atd.). Tato ztráta existenční samostatnosti je pak doprovázena nebývalou koncentrací prostředků v dané činnosti. Přičemž vyvlastnění jde v ruku v ruce s rozvojem kapitalistického podnikání.Vlivem trvalých neosobních pravidel totiž mohou podnikatelé lépe odhadnout jaké jsou jejich šance i rizika podnikání.
Znaky moderní byrokracie podle Maxe Webera
1) "Byrokratická správa je nepřetržité vyřizování záležitostí na základě více či méně pevných a více či méně vyčerpávajících pravidel abstraktního charakteru."
2) "Členové byrokratického aparátu mají pevně stanovené kompetence"- jejich pravomoci, povinnosti
3) Existuje princip úřední hierarchie, umožňující kontrolu úředníků, podávání stížností…
4) "Ovládnutí pravidel na jejichž základě se rozhoduje, vyžaduje odborné školení. Znalost příslušných pravidel pak představuje specializovanou znalost vědění úředníků."
5) Úřední jednání je fixováno písemnou formou, přičemž písemná fakta zhotovuje štáb podřízených úředníků."
6) "Materiální správní prostředky nejsou ve vlastnictví úředníků. Úřední a soukromý majetek je oddělen." (str.:27)
Všechny tyto znaky se vyvíjely postupně přes řadu mezistupňů a jsou společné jak ve sféře veřejné státní správy, tak ve sféře soukromého podnikání. Přičemž tato představa odlišnosti činnosti státních úřadů od hospodářsko správní činnosti soukromých podniků je charakteristická jen pro Evropu (na rozdíl od USA).
Z toho plynoucí důsledky pro postavení dělníků jsou pak následující:
1) Výkon úřadu je pro úředníka hlavním povoláním a zdrojem obživy. "Vstup do úřadu pak představuje jakýsi závazek věrnosti ze strany úředníka, kompenzovaný závazkem zajištění jeho existence ze strany zaměstnavatele."(str.:28) Přičemž tento závazek je zaměřený vůči neosobnímu věcnému účelu organizace.
2) Byrokratický úředník je jmenován nadřízeným, nikoliv volen spravovanými. Proto také na nadřízeném závisí i jeho kariéra. Přičemž podle Weberova názoru, ti úředníci, kteří jsou jmenováni přímo svým nadřízeným, mívají vetší předpoklady pro výkon úřadu, a to z jediného důvodu: "nadřízený má totiž zájem aby kontroloval odborně spolehlivého člověka." (str.:28)
3) "Úředník požívá jistého "stavovského" ocenění." Jeho postavení je garantováno dobře zakořeněnými předpisy a i výše mzdy bývá řízena stavovsky, tj. výší rangu.
4) Doživotnost úřednického postavení. Přičemž tato doživotnost pak funguje jako garance "čistě věcného , na osobních ohledech nezávislého výkonu úřadu." (str.:28)
5) Možnost budování kariéry díky hierarchickému uspořádání.
Sociální důsledky byrokratické správy
Podle Webera je byrokratizace nezbytným doprovodným jevem demokratizace společností. Přičemž její racionální přístup, jež je veden spíše abstraktními normami, vylučuje rozhodování případ od případu. Proto je možná jen v těch společnostech, kde jsou si všichni členové společnosti po právní stránce rovni. Je nutno ale poznamenat, že Weber chápe demokratizaci spíše ve smyslu "právní rovnosti," jejímž vrcholem je pak moment, "kdy lidé sami mají možnost si určit způsob, jakým bude spravován, a vyjádřit se ke způsobu výběru osob do vládnoucí vrstvy." (str.:29)
Existence byrokracie je pak udržována prostřednictvím daní. Tento typ organizace má pak zaručit rovnost práv ovládaných a rovněž i jejich přístup do úřadu na základě jejich kvalifikace. Paradoxně ovšem právě tyto pravidla jsou často monopolizována určitými vrstvami, čímž je potřebná ochrana proti zneužití moci narušena.
Ekonomické důsledky byrokratické správy
Rozvoj moderní byrokracie šel v ruku v ruce s pronikáním kapitalismu. Podle Webera je pak dokonce byrokracie významnou podmínkou výkonné ekonomiky. Dále také Weber přirovnává mentalitu byrokracie k mentalitě protestantsky orientované buržoazie. Samotný dopad byrokracie pak záleží na mnoha ostatních faktorů, proto je nemožné určit jeho konkrétnější znaky.
Trvalost byrokratické formy organizace
Podle Webera je byrokracie jedinou možnou volbou správy, jelikož pro zajištění jakékoliv nepřetržité činnosti jsou úřady a úředníci nepostradatelní. Přičemž byrokracie má jedinečnou přednost, kterou je její odborné vědění v příslušné oblasti. Byrokracie se tak stává nepostradatelnou složkou dobře fungující komplexní společnosti. Tato setrvačnost má pak vnitřní příčinu: úředník je na svém "byrokratickém stroji" přímo závislý, a proto má také zájem na tom, aby fungoval stále stejným rytmem. Pro byrokratickou správu je také charakteristické, že má tendenci být správou s vyloučením veřejnosti. "Úřední tajemství je vynález podporující od počátku mocenské zájmy byrokracie. Pokud by došlo k jejímu zrušení, vznikl by chaos stěží odstranitelný momentálními improvizacemi."(str.:31) Což je jeden z hlavních důvodů, proč Max Weber vidí v byrokracii nenahraditelné jádro každé správy prováděné v masovém měřítku.
Je nutno podotknout, Weberovo pojetí musíme brát spíše jako ideální obraz. A možné stinné stránky dnešní byrokracie- tedy odklony od ideálního typu, jako je úplatkářství, neúčinnost atd. tedy připisovat určitým projevům ještě před-byrokratické správy. Weber chce tedy spíše poukázat na to, jaké možnosti jsou potencionálně ukryty v racionálnějších formách správy právě v porovnání se správními systémy, které převládaly v podmínkách tradičního panství. Kritika Weberovy teorie by se tedy měla podle autora spíše zabývat důkazem, že "z jednotlivých rysů, jež jsou pro Webera podstatné pro strukturu byrokraticky řízené organizace, vůbec neplyne taková administrativní účinnost, kterou se čistý typ byrokracie ve Weberových očích vyznačuje." (str.:24) Dále je podle autorova názoru se také podrobněji zabývat kritikou účelově racionálního jednání, které je pro byrokracii charakteristické. Totiž ani racionálně účelové jednání jednotlivců nemusí nutně znamenat účinné a racionální chování celých komplexních organizací. Ačkoliv byl tedy v mnohém Weberův ideální typ byrokracie zpochybněn, jeho rozbory o samotném vzniku a formování byrokratického systému jsou doposud nepřekonány.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama