Ženy ve středověku

7. dubna 2008 v 17:59 | E.Ennenová |  Kiklopova knihovna
Ženy ve středověku
Edith Ennenová (Napsala Šárka Ženížková)
Autorka začíná stručným a názorným historickým shrnutím epochy, které se bude týkat celá kniha a objasňuje použitou periodizaci. Středověk je zde vylíčen tak, abychom se pokusili nahlížet na něj tehdejšíma očima a ne jen soudit z pohledu naší moderní doby. V úvodu jsou také zmíněny některé studie a knihy zaobírající se postavením ženy ve středověku. Jednotícím prvkem celé monografie je proměna právního statutu žen všech sociálních kategorií a změna jejich postavení i v rámci rodiny. Pokusím se vystihnout to, co považuji za nejdůležitější a zachovám přitom členění kapitol, jaké používá i Edith Ennenová.
Raný středověk
První část je věnována postavení ženy z pohledu Germánů. Při přesunech národů a střetech Germánů a Římanů pronikalo římské a křesťanské myšlení do představ germánských práv. Germánská kmenová práva, Leges, nejsou tedy původní, ale ovlivněná římským zvykovým právem. Ženy se neúčastnily bezprostředně bojů, bylo jim přenecháno vedení domácnosti a spolu s otroky práce na poli. Jako u ostatních evropských národů byla struktura rodiny patriarchální. Žena nebyla úplně bezprávná, ale nemohla se účastnit soudních jednání, spravovat svůj majetek, byla znevýhodněna v dědickém právu a vždy podléhala poručnictví svého otce nebo nejbližšího mužského příbuzného. (To bude vlastně trvat i nadále, přes celý středověk…) Od mladých dívek byla vyžadována mravní čistota a od manželek bezpodmínečná věrnost. V porovnání s římským právem nebyl ženský statut tak příznivý, ale co se týče manželství, byl svatební dar znakem legitimního svazku. Ten dával ženich poručíkovi. Nebyl však "kupní cenou" nýbrž zrušením poměru rodiny vůči ženě. Důležitou roli hrálo zasnoubení a oddavky. Porušení fyzické věrnosti nevěstou bylo hodno smrti. Existovala i forma sňatku bez věna, která byla projevem svobodné náklonnosti partnerů nebo sloužila ve šlechtickém stavu k tomu, aby žena z nižšího stavu nevstoupila do rodiny muže. Velmi nerovné bylo postavení mužů a žen v otázce rozvodu. Celkově byl zákon vůči mužům shovívavější.
Ve velkém protikladu ke germánskému pojetí manželství stálo pojetí křesťanské. Křesťanské manželství bylo uskutečňováno prostřednictvím svobodného souhlasu partnerů, přičemž bylo zachováno právo na svobodné rozhodnutí ženy. Principy byly vázány na jedinost, nezrušitelnost a zákaz incestu ve svazku manželském. Církevní nařízení s ohledem na tyto principy vyžadovala, aby byl sňatek uzavírán veřejně. Svátostné pojetí manželství bylo rozvíjeno až první polovině 11. století. Díky křesťanské nauce byla uznána rovnost ženy a muže v oblasti spásy a osobní cti. Z kněžských úřadů však vylučuje církev ženy dodnes. Musím také zmínit vliv augustiniánské nauky na manželství, kdy pohlavní akt je primárně podřizován rozmnožování. Odráží se v něm dualismus těla a ducha. Vlastně věčný spor středověku.
V další části nám autorka představuje ženu, jak bychom ji možná ve středověku nečekali. Musím poznamenat, že všechny tyto ženy pocházely z nejvyšší společnosti a nemusely se starat o svou obživu či bydlení. Měly tedy čas věnovat se politice, literatuře, umění, atd. Jedná se však o ojedinělé případy.
Ve Francké říši neměly merovejské královny za života jejich manžela rozhodující politický vliv, ale královny vdovy a matky se dokázaly prosadit jako regentky či poručnice. Co si na sebe nejvýše postavené oblékaly, nám ukazují objevené bohaté hrobky královny Arnegundy v St. Denis a nevěsty Visigardy v kolínském dómu. Rozdíly mezi vysokým a nízkým prostředím byly velké.
Také některé manželky karolinských majordomů významně přispívaly k vzestupu Karlovců. Především přinášely do manželství pozemkový majetek. Otázka následnictví nebyla v těchto říších pevně stanovena, takže často souvisela s druhem sňatku a ten byl chápán také jako příležitost k vzestupu nebo pádu. Církevní příkaz žít v monogamní a nerozlučitelném svazku nebyl moc akceptován.
V Otonské říši byly ženy spoluvládkyněmi i za života manžela, což přispívalo i k jejich pozdější regentské roli. Císařovny byly často vzdělanější než jejich manželé a pocházely-li z jiných kulturních okruhů, často plnily funkci prostředníka. Téměř všechny pocházely z prostředí vysoké aristokracie.
Ženské kláštery, které existovaly od 4. století, byly útočištěm a možností jak získat vzdělání, příležitost věnovat se charitativní, duchovní a literární činnosti. Některé byly vybavené bohatým pozemkovým majetkem a v některých panovala mnohem větší askeze. Kláštery zakládal král nebo vyšší šlechta. Existovaly také konventy vyhrazené pro dámy, které nemusely skládat řádový slib chudoby a panenství na celý život. Kláštery byly v této době jedinými dobročinnými institucemi, špitály, útočišti či školami.
Vše výše řečené se týkalo vyššího stavu. Pro nesvobodné obyvatelstvo platilo ještě dlouho například právní omezení při uzavírání sňatků. Postavení osobně nesvobodných zlepšila církev a vyjmutí nesvobodného obyvatelstva z vrchnostenských dvorů, povolení zakládat rodiny a možnost žít na usedlosti poskytnuté pánem. Stali se z nich poddaní rolníci. Problémy nadále existovaly v tom, kdo se kam přestěhuje, pocházeli-li poddaní z různých velkostatků, atd. Dělba mužské a ženské práce určovala každodenní rytmus života. Ve srovnání s velkými šlechtickými rodovými svazky byly rolnické rodiny malé, ale žena měla pořád na starost domácnost.
Vrcholný středověk
Jak se postupně proměňoval ráz doby, proměňovalo se i postavení ženy. Mezi šlechtu a poddané se dostává nová střední vrstva - měšťané. Manželství ve městě mohli uzavřít i lidé nestejného postavení a žena měla podíl na měšťanské svobodě. Důležité je, že pojem svobody ve středověku nebyl určován představou osobní svobody, ale lidé usilovali o obecnou svobodu měšťanů, obcí apod. Žena měla stále pasivní funkci, po boku svého muže. Již ve 12. století ve střední Evropě převažovalo manželství uzavřené na základě konsensu, v okrajových částech se stále udržovaly starší právní zvyklosti a u slovanských národů byly poměry ještě rozrůzněnější. Také to neznamená, že by se manželství stala sňatky z lásky. Církev nadále usilovala o vliv na vnější formy uzavírání manželství. Předpis vylučující tajné sňatky přinesl až Tridentský koncil v 16. století.
Co se týče řemeslnických a později obchodních záležitostí, uplatňovaly se i ženy. Nebyly však zbaveny péčí o rodinu a dům. Podle možností si mohly najímat děvečky, draze se oblékat atd. Bohaté měšťanstvo se vždy snažilo napodobovat šlechtu. Patriarchální struktura rodiny zůstávala nadále zachována, protože odpovídala křesťanskému zjevení a Aristotelem ovlivněné scholastice o nedokonalosti ženy.
Zvláštní skupinou ve městech byli Židé. Vždy měli určitá privilegia a měli své vlastní přísné zákony a předpisy pro ženy.
Dvě těžiště rozvoje středověké kultury měst představovaly území mezi Seinou a Rýnem a horní Itálie. Nápadným znakem středomořské městské kultury bylo usídlení šlechty ve městech a udržení otroctví hlavně v přístavních městech.
Hnutí za měšťanské svobody, které sledovalo politické cíle, ve středověkých městech mezi ženami neexistovalo. Můžeme ovšem mluvit o širokém a silném ženském hnutí zbožnosti. Žena zaslíbená bohu stála v hierarchii výš než vdova nebo manželka. Hnutí chudoby zasahovalo ženy všech stavů a bojovaly o právo vést život zaslíbený Bohu. Postupně se dostávalo na pomezí mezi obrodou církve a kacířstvím. Nové řády zpočátku vycházely ženám vstříc, ale později, kdy se jejich hnutí institucionalizovala, si začaly udržovat odstup. Počet ženských klášterů však neustále narůstal. Objevily se i nové formy Bohu zasvěcenému života, v rodině nebo ve společenství Bekyň.
V této době se formovala i rytířská dvorská kultura. Rytíř původně nepředstavoval toho, jak si jej představíme dnes. Byl spíše lapkou. Protože ale pocházel z nižší šlechty a ta nespočívala na dlouholetých tradicích, nechal se více ovlivnit církví, panovníkem, mravy a ženou. Tato nová vrstva vznikla ve Francii v 11. století a pohybovala se mezi šlechtickou mocí a vojenskou službou. Také ve Francii se poprvé objevila rytířská lyrika opěvující dámu. Postupně se šířila celou Evropou.
Pozdní středověk
Kvůli vnějším a vnitřním okolnostem docházelo na počátku této doby k velkému úbytku obyvatelstva. Také se prosazovaly nové modely sňatkového systému. Stoupal počet neprovdaných žen a sňatkový věk se posouval více do dospělosti. Ani z této doby nejsou přesné záznamy o počtu a rozvrstvení obyvatel, rodinné příslušnosti atd. Nelze tedy vyvozovat obecné závěry z konkrétních lokálních případů, kdy existují. Ve městech vznikala společnost ovládaná principy výkonnosti. Vydělávaly samostatně žijící ženy i pozoruhodné množství vdaných žen. Díky organizaci řemeslné výroby se mohla stát členkou cechu a dílna nacházet v jejím obydlí. Ženy se uplatňovaly především v hedvábnictví či při práci s jemným materiálem. V různých městech se pravidla velmi lišila. Jako příklad ženské rovnoprávnosti nám může posloužit Kolín nad Rýnem. Zde mělo například u soudu svědectví ženy stejnou váhu jako svědectví muže. Ženy v ceších mohly vystoupit až k mistrovské hodnosti. Uzavíraly závěti stejně jako muži. Samostatnost a hospodářské úspěchy kolínských žen však nemají obdoby.
Nadále přetrvávala podmínka rodičovského souhlasu k sňatku, manžel měl právo svou manželku trestat a manželská soudní pravomoc zůstávala v rukou církve.
V náboženské oblasti se již dlouho projevovaly známky zesvětštění a zpovrchnění. Řádové sestry si pod předepsané kutny oblékaly módní světský oděv a dávaly přednost zábavám před bohoslužbami. Na sklonku pozdního středověku se můžeme opět setkat s náběhy na zniternění. Ženská středověká mystika zasáhla všechny sociální vrstvy. Mystické prožitky, extáze a náruživost byly některými příznaky.
Ohledně stravování a odívání panovaly velké rozdíly mezi bohatými a chudými, ale není to snaha vědomě ohraničit stavy. Také doby, kdy byla žena vzdělanější než muž, byly pryč. Je prosazován nový trend posílat do škol pouze syny. Šlechtické dcery mají možnost získat vzdělání v klášteře a měšťanské dcery i ve školách farních. Není to ovšem běžné. Vzdělání chlapců a dívek jde různými cestami. V této epoše zasažené epidemiemi, velkými proměnami v hospodářství, politickými nepokoji, touhou po životě, strachem ze smrti a volnými mravy vedou k erotizaci odívání, nárůstu prostituce a konkubinátu, víře v čarodějnictví a magické praktiky. Následně nabyla významu inkvizice, zvláště pak španělská. V doslovu je věnován text kouzelnicím a čarodějnicím.
V Itálii můžeme nalézt poněkud odlišný vývoj související s renesancí - individualismem. Ten s sebou přinesl značnou míru vnitřní osamělosti. Přesto se středověký člověk cítil ve skupině bezpečný. Podle nových výzkumů neodmítala renesance křesťanství jako takové, ale typická státní forma byla sekularizovaná a nesla absolutistické rysy. Nadaným ženám se nabízely poměrně velké možnosti. Například v Benátkách, které zůstaly šlechtickou republikou, mohli kandidovat jen příslušníci asi dvou set rodin. Díky tomuto se staly benátské šlechtičny vysoce ceněným "objektem" sňatkové politiky. Ženy se podílely také na kulturní tvorbě. Florentské prostředí nám pomůže přiblížit dochovaný katastr z roku 1427 a testamenty, které dokládají, že žena patřila ke dvěma rodinným strukturám, nikdy nepatřila jen jedné rodině.
Politické postavení žen z nejvyšších kruhů bylo potlačeno. V politických záležitostech sloužily ženy především jako dědičky a pasivní objekty, kdy sňatkem mohl získat šlechtický rod mocenský a sociální vliv. Toho bylo velmi diplomaticky využíváno. Nevylučovalo se, aby žena regentka mohla zdárně spravovat panství nebo říši. Německou zvláštnost představovaly abatyše s knížecí hodností, které byly zeměpány stejně jako muži.
Na venkově byla základní jednotkou nukleární rodina. Nebyla tak početná, co se týče dětí, jak se dříve předpokládalo. Neměli bychom také zevšeobecňovat a přeceňovat výklady o málo vyvinuté lásce k dětem ve středověku. Dělba práce mezi mužem a ženou zůstala také na venkově nezměněna. Co se týče sociálního postavení, vzestupu či získání samostatnosti zaostávala vesničanka daleko za měšťankou.
Na závěr bych chtěla říci, že kniha se mi zdá dobrým seznámením s proměnou právního statusu ženy ve středověku. Kromě zajímavých a pestrých příkladů se mi také líbilo užití pramenů v přímých citacích. Nechyběla ani témata odívání a stravování, kterým ovšem nebyl věnován takový prostor. Není to ovšem na škodu, neboť nám to neredukuje pohled na ženu jako "oběť" módy a kuchyně. Je zde také dobře přiblížen svět žen jako obchodnic a podnikatelek, který zůstává většinou netušen. Jedná se všeobecně sice většinou o výjimky, ale přesto některé příslušnice "něžného pohlaví" projevily větší nadání než muži.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama