Brouk

6. května 2008 v 22:57 |  Kikiklůpkovo rozjímání
Vnitřní brouk
Když se něco obrátí v nepřátelství...je to opravdu nepřátelstvím?
Každý z nás má něco, co stačí jen pošimrat.
Něco, co nás tíží.
možná jsme i bezradní a myslíme si, že pokaždé to musí tak být
jakoby zítřky byly pořád stejné
a čas neplynul
přisuzujeme to vlastní identitě
něco, co se nás drží jako klíště
a jakoby už předem činí vše tak, jak to je
je to naše mysl či okolnosti, že je tomu opravdu tak?
To, co má člověk uvnitř občas je přece vidět i navenek
utváření si a pěstování svého černého brouka pak může zapříčinit jeho existenci
neboť v našem nitru jsme to my, co tvoříme
nás z našich zkušeností
proč si tedy stavíme takovéto brnění ač jej vědomě nesnášíme
a víme, že k nám nepřipustí nic
páč nedá protějškům vlastně ani jinou možnost
obrana…před zklamáním
se tak stává receptem na zklamání
Není to o očekáváních
nemůžou být, když si je předem zavrhnem
aneb jak se obranný brouk stává pastí
pavučina, co ji sami předeme
otázkou je, jak z toho ven?
A tak jsem se zeptala….
A odpověď?
Hledat své přednosti, pracovat na tom, co si myslíme, že nás dělá jedinečnými
jedině tak se začneme mít rádi..........
a člověk, který se má rád..........to vyzařuje ač o tom neví
a zabíjí tak své brouky
protože pro tohoto člověka jsou zítřky neustále proměnlivé
někdy se smějí, jindy pláčou
ale svět je plný překvapení.................................................
Co je ovšem nejhorší?
Že vetšinu brouků jsme si nevybrali
nikdo se nás na ně neptal a to i ti nejbližší
a tak nás tíží naše vnistřní nespravedlnost
a někdy je bojovat těžké, páč se zapomenout nedá
dá se jít jen dál a to společně opět s broukem
ale dá...
Pokud chceme najít slunce.........řekl nám náš Sokolík..musíme jím i nachvilku, trošičku být a nebát se jeho paprsků.
Věnováno Ajfelovce
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama