Systém, víra a slušnost

8. října 2008 v 22:51
Je tomu nedávno, kdy me přepadla myšlenka, zda je to opravdu onen systém, jenž je chybou či je chyba být oním systémem. Seděla jsem u stolu, kde se to tímto slovem jen hemžilo. Samozřejmě, že pouze v negativním smyslu a dalo se dokonce říct, že toto slovo, něco, co si kždý jen těžko dokáže představit, bylo původcem veškeré nespravedlnosti, lidské schátralosti a krutosti. Za všechno mohl systém a chyba byla zásadně jen v něm. Vlastně celý systém byl jednou velkou chybou. Tímto konstatováním pak končila většina horlivých debat. A jak jsme se při nich rozčilovali!
Jenže, co to onen systém je? A kde vlastně je? Kde spí a co žere, aby přežil? To nevim. Což je dost zvláštní, jelikož evidentně žije, když každý je s ním tak nespokojen. Je všude kolem nás, každý o něm ví, ale ve skutečnosti ho nikdo neviděl. A nikdo o něm neví jedinou základní informaci. Není to legrační? Ikdyby sme jím přeci mysleli veškeré zákony, předpisy, hodnoty a pravidla, kterými se řídíme a jež udávají všechno to hemžení se kolem nás, tak přeci i tento zákon a předpis musí od někud pramenit. Musí se něčím živit a někde spát. Či musí být něčím živen a někým ukládán ke spánku. Někdo ho musí vymyslet, uzákonit a pak se jím řídit. Fajn, dalo by se říct, že systémem možná myslíme v tomto smyslu veškerou politiku. Je však všechno, co mezi námi a v nás či nad námi funguje politikou? Vždyť i my sami jsme součástí onoho systému. To mi přijde dost zajímavé, jelikož tím takto záměrně přeabstraktněné slovo naprosto ztrácí na své abstraktnosti. Na sebe si přeci každý může šáhnout. Každý o sobě ví. Ví čím se živí, ví co chce a ví o svých skutcích. Může se hodnotit. A tedy i s hořkostí na sebe nadávat. Což je možná právě onen důvod, proč při těchto možná i politických debatách nadáváme nejdřív na politiky (nejvíce ti, kdo často nejdou ani k volbám) a pak na systém, jako na něco zkaženého, ukrutného, co se valí světem bez jakýchkoliv otěží a naproto neřízeně. Je lehké na něj všechno svést. Je lehké mu všechno zlé přisoudit, protože tuto abstraktnost přeci nemůžeme ovlivnit. A tak si opět sedneme, zakroutíme hlavou a objednáme další pivo......
Lidem tedy chybí slušný systém. Nebo lidem chybí víra v systém? Či jim chybí samotná víra? Nebo dokonce náboženství? Nebo lidem prostě chybí ona slušnost? A není náhodou už víra v tak abstraktní, neovladatelný, všemožný systém oním náboženstvím? To už je ale dost velký mazec i na mně.
Vidím tak mnoho lidí ndávající na systém. Systém je chybou a chyba je v systému. Chyba je však v tom, že lidé opravdu postrádají něco, co se možná náboženskou vírou dá nazvat. Ač v dnešní době se se slovem víra musí zacházet opatrně, páč má dost individuální pachuť. Věříme všichni a kdo si to nemyslí se hluboce mýlí. Přesto se z lidské víry vytratilo to, co ji právě vírou dělá. Co je její podstatou. Lidé ztratili úctu a pokoru. Možná jí cítí, ale jen při výmečných událostech. A to je právě škoda. Svět byl odkouzlen, náboženství se odsouvá někam na okraj společnosti a s ním jakoby umírala i pokora a úžas nad každým dnem. Pokora a úcta nad obyčejnými věcmi. Nad každou naší každodenností. Nad zubním kartáčkem, nad vodou, jenž nám teče kohoutkem a kterou si můžeme ohřát a vlastně i nad tím, že si ji můžeme zaplatit, dovolit si ji. Nad tím, že jsme, že jsem právě tady a teď. Máme to, co máme. Dopřávat si to, co si dopřáváme. Je zvláštní, že západnímu člověku se stal zubní kartáček a následné vypláchnutí úst samozřejmostí, když jinde by to považovali za nehorázné mrhání. Jinde by si lidé vlastně mohli chodit čistit zuby několik kilometrů daleko a do řeky. Jinde by dokonce vůbec nevěděli, co to vodovod vůec je. A jinde by vám utrhli hlavu za malý kalíšek vody.
A tak se v některých z nás rodí ona potřeba vyjádřit znovu onu víru. Projevit svou úctu a pokoru, své každodenní díky za vše, co jest...naším malým náboženstvím. Tak se rodí veškeré vegetariánství, dobrovolnictví, antifašismus a já nevím, co ještě. Páč je to důsledkem malého rozpomenutí se nad tím (v hloubi naší duše), že všechno co jest nemusí být tak samozřejmé, jak se zdá. Sme si vědomi onoho Jinde.
Vrátíme-li se k našemu systému, musíme dle mého názoru a podle těchto slov uznat, že mu byla sejmuta vešketá abstraktnost. Slušný člověk může žít i v tom nejneslušnějším systému. A slušný člověk ho svou slušností může nakazit. Tak jako systém často neslušností nakazuje nás. Nemoci vždy pochází od lidí.
Vegetarián je prostě člověk, co ve své hloubce objevil svou lidskost, tedy úctu a pokoru nad vším a to i nelidským. Touto úctou, jež projevuje v nejedení masa pak projevu svou část slušnosti ve většinově neslušné společnosti. Přesto žije a přesto je slušný. A přesto rovněž přispívá k tomu, že může tímto typem slušňáctví nakazit druhé a dopomoci tak uzdravit a oslušňáčtit náš systém o trochu víc, než doposud byl. Jelikož systémem rozumí lídi a tedy i sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama