5. VELCÍ KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA

27. února 2009 v 22:01 | Neznámý autor/ka FHS |  Gender a feminismus
5. VELCÍ KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA

Poznámka: Tento text není můj! Je převzán z e-knihovny FHS.

Jazyk a média hrají velmi důležitou roli v genderové socializaci. Učit se jazyku znamená učit se, jak jako člen/ka dané kultury myslet a jak se chovat. Genderová poselství, které náš současný jazyk zprostředkovává, jasně odkazují na znehodnocování ženského prvku. Na rozdíl od maskulin, které mají přinejmenším neutrální, často však moc konotující a pozitivně hodnocený význam, je většina feminin negativních, pejorativních či majících sexuální konotace (muž - mužatka, běh - běhna, mistr - metresa). I když mnohá z feminin měla původně neutrální význam, prošla tzv. procesem sémantické derogace - jakmile se nějaký termín začne spojovat s ženou, často získá sémantické vlastnosti, které jsou připisovány společenským stereotypům spojovaných s hodnocením žen jako skupiny, která je spojována spíše s negativními asociacemi (zatímco muži s těmi pozitivními). Nejnelichotivější pojmenování pro ženy jsou vyhrazena starým ženám (ochechule, rašple). Je známo, že kombinace sexismu a ageismu obecně prohlubuje znevýhodnění žen. Náhodou není ani fakt, že maskulin se používá jako základu pro odvozeniny (král - království), a že jsou kladena před feminina - jedná o jeden z projevů jazykového sexismu, který spočívá v prezentování žen jako méněcenných. Dalším příkladem může být nerovnoprávné určování "pozice" žen ve společnosti. Neutrální oslovení pane neodpovídá oslovení paní nebo slečna, neboť ty označují ženu z hlediska jejího vztahu k mužům. Z anglického jazykového prostřední kniha uvádí zajímavý příklad toho, když žena přijme manželovo příjmení, bývá často oslovována Mrs. John jones namísto Mrs. Mary Jones. V češtině se zase jazykově posvěcuje vlastnický vztah v manželství užíváním koncovky -ová. Obzvláště významný způsob, jak prostřednictvím jazyka ženy vyloučit či ignorovat, představuje používání generického maskulina, tedy užívání mužského rodu nejen s výlučným odkazem k mužům, nýbrž k lidským bytostem všeobecně (v češtině navíc kategorie gramatického rodu, která rozlišuje i v plurálu). Málokdy si však představíme u tohoto "zobecňujícího" výrazu muže a ženy společně. Někdy ani kontext vyřčeného nezabrání nedorozumění. Autor a autorka uvádějí výborný příklad takového nedorozumění, kdy se televizní moderátor hostujícího antropologa zeptal na to, "co dělaly ženy během tohoto raného vzestupu člověka/muže" (str. 178) Důraz na jazyk není ani malicherný, ani nemístný - jednou z funkcí jazyka je neustále sdělovat psychologické zařazení všech jejích členů a jazykové snižování žen v jazyce neslouží jen k reflexi jejich podřadného postavení ve společnosti, ale i k jeho posílení. Snaha reformovat sexistický jazyk proto vede nejen k uvědomění, že sexismus existuje, ale přispívá i k jeho odstraňování.
Určité rozdíly lze pozorovat i ve způsobu, jakým komunikují ženy a jakým muži. Lingvistka Deborah Tannen tvrdí, že muži a ženy hovoří různými genderlekty - že mají odlišná jazyková společenství, což se vyznačuje odlišným stylem a cíly komunikace. Ženy podle ní slyší na jazyk důvěrnosti a vztahů, zatímco muži mluví jazykem postavení a nezávislosti. Tento přístup se však setkal s kritickými ohlasy, neboť komunikace je interaktivní proces, který ovlivňuje řada faktorů (např. situačních, tedy kontext hovoru, s kým mluvím apod.) a gender je jeden z nich. Obecně lze však pozorovat, že muži se snaží upoutat více pozornosti, nárokují si více prostoru než ženy a více narušují osobní prostor žen (stoupají si k nim blíž, víc se jich dotýkají a víc na ně zírají), častěji skáčou ženám do řeči, častěji mluví a mění si téma hovoru tak, jak jim to vyhovuje. Toto zjištění značně narušuje stereotyp, že ženy jsou hovornější net muži. Ukazuje se však, že ženy ve výlučně ženské skupině hovoří více než muži ve výlučně mužské skupině. Většinou mluví více o osobních věcech, jsou méně individualističtější, jejich hovory jsou také dynamičtější, ženy si dávají navzájem prostor a reagují na sebe. Rozhovory žen jsou však tradičně stereotypizovány a parodovány, zatímco mužská komunikace se považuje za vážnější, a tudíž "důležitější". Někteří badatelé a badatelky se domnívají, že tomu tak je proto, že muži vždy měli větší moc určovat, co je v komunikaci přijatelné. Ženská komunikace byla v důsledku toho považována nejen za odlišnou od mužské, ale také zpravidla i za podřadnou.
Podle tzv. hypotézy zrcadlení média zrcadlí chování, vztahy, hodnoty a normy, které ve společnosti dominují. Je nutné si ale také uvědomit, že média kulturu nejenom reflektují, ale zároveň ji aktivně utvářejí a určují to, co je důležité. Pro většinu jsou hlavní zdrojem informací a pro některé zároveň hlavní náplní volného času. Je prokázáno, že někteří mediální konzumenti a konzumentky nekriticky přijímají mediální obraz jako skutečnost. Média obecně mají vliv na naše očekávání a vnímání sebe i druhých, osobní aspirace a postoj k světu. Mediální obrazu genderu bývají obecně značně krizové. Kniha upozorňuje na to, že se média způsobem zobrazování (nejen) žen proviňují symbolická anihilace, tedy symbolickým přehlížením, trivializováním či odsuzováním (nejen) žen. Podle některých tvrzení ženy nečtou pravidelně denní tisk proto, že buďto nemají dostatek času a financí, nebo že k nim hovoří (teda pokud k nim vůbec hovoří) přezíravě a povýšeně. V hlavních zprávách se moc nevyskytují, a pokud ano, tak mají reportéři a reportérky tendenci uvádět detaily (fyzický zjev či rodinné postavení - např. žena pana XY, "vitální babička", "drobná blondýnka"), které se málokdy objevují v příbězích o mužích. Silné a průbojné bývají vykreslovány negativně. Autor a autorka také upozorňují na malé zastoupení žen v novinářství a na jejich odchody z branže způsobené špatnými zkušenosti (skleněný strop apod.). Víc žen v redakci by mohlo podpořit i více psaní o ženách.
Samostatnou kapitolu tvoří časopisy, neboť ty se z definice snaží zaujmout specifické segmenty populace a na rozdíl od novin se nezaměřují na širokou veřejnost. Ženské časopisy pěstují dost nezdravý kult ženství, který ženu vykresluje jako narcistku pohrouženou do vlastního vzhledu a péče o něj, zahrnují ji radami, jak si získat a udržet muže - tj. pomocí správné kosmetiky, účesu, oblečení apod. - jinými slovy ženy musí být přetvořené, aby se staly krásnými a přivábily si muže. Z této perspektivy je i úspěch v zaměstnání podmíněn jejich dokonalým vzhledem. Mnoho škodlivých dopadů má podoba vysněného ideálu krásy - žena bílá a mnohdy nereálně štíhlá (viz kapitola o zdraví). V posledních letech se v ženských časopisech zvýraznilo zaměření na sex - ten je většinou prezentován odvázaně, ale vztahově. Mužské časopisy se zase točí kolem témat jako jsou finance, obchod, technologie, sport, záliby, objektivizující a depersonalizují sex; pohodlný životní styl umožnění finančním úspěchem a rad, jak ženy udržet na uzdě, jak s nimi manipulovat. I zde se na většině zobrazení vyskytují běloši a bělošky.
Významným médiem se v naší době stala televize. Je dostupná, nevyžaduje zvláštní gramotnost, kvůli jejímu sledování není třeba opouštět domov a všem lidem se tak bez ohledu na věk, gender, rasu apod. dostává stejného vizuální a verbální poselství. Gender, sexuální orientace či například třídní příslušnost však už mají vliv na to, jak divák či divačka televizní poselství interpretují. Autor a autorka uvádějí, že ženy se v hlavním vysílacím čase na televizní obrazovce vyskytují méně než muži. Dostávají i méně rolí, a ty, které ztvárňují, jsou většinou mladší, nedospělejší a méně autoritativní než postavy mužské. Ke vzhledu mužů je televize obecně mnohem tolerantnější než ke vzhledu žen. V televizi převládají stále genderové stereotypy (ženy řeší daleko častěji vztahy, muži práci, ženy vykonávají domácí práce, daleko častěji pláčou a fňukají, využívají svého vzhledu k dosažení úspěchu v práci apod.), které se ještě navíc prolínají se stereotypy rasovými a etnickými.
Gender velice výrazně působí také v reklamě. Samotná vlezlá povaha reklamy se nám snaží vnutit, že daný výrobek nejen splňuje svůj původní účel, ale nabízí i něco víc. Snaží se apelovat na lidské touhy být úspěšná/ý a tělesně přitažlivá/ý, tudíž podává obraz těch kulturních hodnot, jejichž propagování přináší zisk. A genderové stereotypy a sexismus prodávají. V reklamách lze vypozorovat celou řadu genderovým stereotypům poplatných strategií - například zmenšování či fragmentaci těl modelek, stereotypní vykreslování povolání, používání modelek jako dekorativního prvku, aniž by měly zřejmý vztah k výrobku apod. Místo odstranění těchto obrazů jako reakce na kritické ohlasy začali být i muži zobrazováni jako sexuální objekty.
Curran a Renzetti věnují pozornost také vztahu mezi sledováním násilí v televizi a násilným chováním. Tento vztah se pokoušejí objasnit tři teorie. První zdůrazňuje efekt katarze, který má za výsledek snížení násilí, neboť divákovi či divačce je umožněno si násilí představit a uvolní se v nich tak napětí. Druhá teorie se zaměřuje na modelový účinek sledování násilí a tvrdí, že násilí se divák a divačka učí prostřednictvím napodobování násilného chování a vzorů z médií. Třetí teorie se točí kolem katalytického účinku sledování násilí: Podle této teorie může za určitých podmínek (situace podobná té, kterou zažil, násilí zobrazováno jako vzrušující apod., častá frekvence sledování) vyvolat násilí ve skutečném životě.
Podle autora a autorky má televize a média podobný vliv i na vlastní sebehodnocení a obecnější vnímání genderu. Mnozí diváci a divačky chápou to, co média prezentují, jako návod pro vlastní život, což ovlivňuje nejenom jejich osobní aspirace. Kniha zdůrazňuje, že média mohou mít i pozitivní vliv, zejména u dětí a největší potencionál a šanci na zprostředkování (nejen) genderově spravedlivých obrazů vkládá do dětských pořadů.
Poslední poznámka této kapitoly upozorňuje na fakt, že preferovaným komunikačním médiem žen se začíná stávat internet, jelikož nabízí odklon od "nepřejících" tradičních médií a umožňuje ženám na celém světě vybudovat si vlastní komunikační systémy.

Výtah z knihy: CLAIRE M. RENZETTI A DANIEL J. CURRAN:
ŽENY, MUŽI A SPOLEČNOST
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama