GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ

27. února 2009 v 21:57 | Neznámý student/ka FHS |  Gender a feminismus
  1. GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ
Poznámka: Tento článek není můj! Je převzat z e-knihovny FHS.


Genderově podmíněná očekávání se přenášejí na děti od samého narození skrze socializaci. Tato socializace má mnoho podob - od jemné (skrze oblečení, knížky apod.) přes vědomé úsilí ze strany rodičů a jiných dospělých (explicitní odměny či tresty až po fakt, že i děti sami se vzájemně socializují. Otázkami spojenými s genderovou socializací se zabývá řada teorií, z nichž jsou v knize představeny jejich tři obecné typy.
1) Psychoanalytická teorie:
Nejznámější psychoanalytickou teorii nabývání genderové identity představuje Freudova teorie identifikace. Freud osobnostní vývoj jedince dělí na tři stádia. Během orální a anální fáze se dítě soustředí se na matku, neboť drtivá většina péče spočívá na ní. Od 4. roku života nastává falické stadium, během kterého dochází k identifikaci podle rodiče stejného pohlaví (odlišný vývoj podle pohlaví). Chlapec je motivován kastrační úzkostí, jelikož k matce pociťuje sexuální vztah a svého otce chápe jako soka. Po spatření ženských pohlavních orgánů zjistí, že dívky jsou vykastrované a dostane strach, že ho čeká stejný zákrok. Z toho důvodu přestane soupeřit s otcem, neboť ten kastruje své konkurenty, a začne se ho radši snažit napodobit. Udrží si tak svůj penis a sexuální vztah k matce zrealizuje skrze otce. Zatímco dívka po prvním spatřením mužských pohlavních orgánů zjistí, že byla kastrována, dostaví se u ní pocit nedokonalosti a závist penisu. Žárlí na chlapce, opovrhuje matkou a ženami, jež sdílejí toto znetvoření. Svou lásku soustředí na otce, vlastníka penisu. Tak dochází k ztotožnění se s matkou. Uvědomí si, že penis může získat pouze dvěma způsoby: nakrátko pohlavním stykem a symbolicky porozením dítěte mužského pohlaví. Touha po penisu v ní probouzí lásku k mužům (v první fázi otec), dále také marnivost, závist, stud, žárlivost, pasivitu a masochismus. Tento vývoj je Freudem navíc považován za neměnný a jednou provždy daný. Celá tato konstrukce femininitu vykresluje jako patologii a legitimizuje genderovou nerovnost. Na Freudova bedra se už z jeho řad snesla ostrá kritika. Například Karen Horney kritizovala jeho falocentrismus a namísto tenisové závisti přišla s teorií závisti dělohy a schopnosti rodit děti. Melanie Klein propagovala tezi, že pro vývoj osobnosti je zásadní vztah dítěte nikoli k otici, nýbrž k matce a jako ústřední motiv tohoto vztahu vytičila ženský prs. Jacques Lacan či Juliet Mitchell vsadili koncept penisové závisti do kulturního kontextu a penis pojímali pouze jako symbol mužské moci a privilegií v patriarchální společnosti. Známá je také práce Nancy Chodorow, která se pokoušela vysvětlit, proč ženy vrůstají do rolí hlavních pečovatelek tím, a proč jsou muži citově odtažitější tím, že poukazovala na obtížnost identifikace chlapců podle vzoru otce, který značnou část času tráví mimo domov. Její teorie je však přinejmenším velmi etnocentrická. U všech těchto teorií vyvstává problém ověřitelnosti konceptu nevědomí.
2) Teorie sociálního učení:
Tato teorie se zaměřuje na empiricky pozorovatelné události a jejich důsledky. Těchto teorií existuje celá řada a to, co je spojuje, je psychologický směr behaviorismus, pro který je klíčová myšlenka tzv. posilování. Následuje-li po určitém chování odměna, zvyšuje se pravděpodobnost, že se toto chování bude opakovat a v případě trestu se tato pravděpodobnost naopak snižuje. Posilování funguje i nepřímo - jedinec odkouká, jak jsou za své chování posuzováni ostatní. Děti se učí nejen posilováním, ale také nápodobou či modelováním lidí v okolí. Z výzkumů vyplývá, že k nápodobě si děti vybírají ty jedince, kteří jsou příjemní a mají moc. U dívek se stává, že napodobují i muže, zatímco u chlapců k tomu prakticky nedochází, neboť by chlapci nápodobou dost ztratili. Tato teorie děti vnímá pouze jako pasivní činitele v procesu socializace.
3) Kognitivněvývojová teorie:
Tyto teorie vycházejí z díla psychologů Jeana Piaget a Lawrence Kohlberga a jejich jednotícím prvkem je předpoklad, že děti se učí genderu v rámci svých rozumových snah nalézt řád v okolním světě. Pořádající kategorie, které si děti v této snaze vytvářejí, se nazývají schémata. Takovým zvláště užitečným schématem je pohlaví, neboť pro ně představuje poměrně stabilní a snadno rozpoznatelnou kategorii. V předoperačním stádium dítě všechny pravidelnosti chápe jako neměnné mravní zákony, což pomáhá vysvětlit silný sklon upřednostňovat genderové stereotypy. V období dospívání se už u jedince projevuje pružnější přístup. I toto vysvětlení neplatí univerzálně a vztahuje se k určitému kulturnímu kontextu, ve kterém je kladen silný důraz na dichotomii muž - žena.
Alternativní kognitivněvývojovou teorii socializace dětí nabízí Sandra Ben. Podle této teorie "optických skel kultury" jsou předpoklady každé společnosti zabudovány v kulturních diskurzech a institucích. Optická skla představují to, co se reprodukuje a každá kultura jich má celou řadu, nejen ta genderová. Americká a západní kultura se vyznačuje těmito genderovný optickými skly: genderovou polarizací, androcentrismem a biologickým esencialismem. Proces osvojování si genderu je podle Bem součástí procesu enkulturace. Jeho úspěšnost závisí na dvouch klíčových aspektech. Prvním z nich jsou tzv. metasdělení, neboli skrytá poučení o tom, co je důležité a oceňované. Druhý představuje společensky institucionalizovaná praxe, jež předprogramovává každodenní zkušenost jedinců, aby odpovídala kulturou nastaveným očekáváním. To vše na dítě působí natolik efektivně, že jedinec se zakrátko stává v dané kultuře "domorodcem" neschopným rozlišovat mezi realitou a tím, co kultura jako realitu konstruuje. Kromě genderových odlišností dětí vstřebávají i optické sklo androcenstrismu a dozvídají se tak, že vše, co dělají muži, je standart, zatímco to, co dělají ženy představuje odchylku. Bem zdůrazňuje, že změna je možná pouze prostřednictvím úplné proměny kulturního vědomí, což je velmi obtížný úkol.

Není potom divu, že navzdory tomu, co tvrdí, dávají rodiče většinou přednost potomkovi mužského pohlaví. Tato očekávání se pak zejména dříve zhmotňovala ve vraždách novorozených děvčátek (nebo jejich smrtí v důsledku zanedbání) či dnes umělými ukončeními těhotenství na základě zjištění, že plod je ženského pohlaví, což nevyhnutelně v zemích, kterých se to týká, způsobuje vychýlené demografické rovnováhy ve prospěch mužů. T tom případě mluvíme o tzv. genderocidě. Autor a autorka zdůrazňují, že zvýšení ceny u těchto lékařských zákroků situaci neřeší, nýbrž povede chudé páry zpět k přímé infanticidě.
Odlišná očekávání v závislosti na pohlaví se začínají rozbíhávat bezprostředně po porodu. Už tehdy se většina výroků točí kolem pohlaví dítěte - rodiče a okolí rozdílně hodnocení stejný vzhled či pláč podle toho, zda jde o děvče či chlapce. Rodiče u dětí vyvíjejí značné úsilí, aby pohlaví dítěte bezpečně poznalo i jeho okolí. I když si to většina nepřipouští, přistupují ke svým dětem odlišně i ve výchově. Tento proces probíhá obousměrně, tudíž děti se tak chovají, protože to od nich rodiče očekávají. Děvčata jsou zpravidla vedena k závislosti, k vyjadřování emocí, rozumění lidským vztahům, zatímco chlapci k nezávislosti, asertivitě a potlačování emocí (vyjma hněvu). Genderově specifické oblečení zas buďto podporuje či zamezuje určitému typu aktivit a okolí sděluje, jak se k dítěti chovat. V holčičích pokojíčcích mají místo hračky související s domácností a mateřstvím, u chlapců naopak ty podporující akci a dobrodružství, a to včetně jejich balení a reklamní kampaně. Chlapci mají obecně hračky rozmanitější a didaktické. Společné jsou jen hudební nástroje a knihy. Dětská literatura však tradiční ženský element buďto opomíjí, nebo jej vykresluje ani ne tak stereotypně jako zcela bezbarvě. Knížky pro děti již však došly jistých změn, ale pouze skromných.
V neposlední tu jsou ještě vrstevníci (mnohdy mají ještě větší vliv než vychovatelé a vychovatelky), kteří představují nejsilnější socializující činitel. Socializace funguje jako kolektivní proces - děti informace ze světa dospělých přenášejí do vlastních osobitých vrstevnických kultur. Chování překračující genderové meze se mezi vrstevníky setkává s nesouhlasem. Genderově přiměřený výběr hraček a her je klíčem ke snadnému zisku společníků a společnic pro hru. Chlapci, kteří si hrají s dívkami, jsou hodnoceni jako neoblíbení.

Výtah z knihy: CLAIRE M. RENZETTI A DANIEL J. CURRAN:

ŽENY, MUŽI A SPOLEČNOST

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smithg926 Smithg926 | E-mail | Web | 26. ledna 2017 v 12:32 | Reagovat

erythromycin medication drug abckbcdkfedeaeck

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama