Dlaně

21. března 2009 v 15:27 |  Kikiklop kikiklopí

Na světě je tolik lidí, kteří nevědí co chtěj. Topící se ve vlastnch křivdách mnohdy nevidí, co by vidět měli. Zažili toho mnoho, a proto chtějí si vychutnat svou zasloužilou chvíli pohody. Utíkají na místa, kde nemusí na nic myslet. Objímáme je, milujeme je, staráme se o ně. Kdybychom měli dost velkou dlaň, schovali bysme je v ní. Minulost, věc nejtíživější, je však silnější. Utíkají. Pryč a daleko. Utíkají, aby nebyli sami ač nechávají za sebou ty, co by pro ně udělali vše. Utíkají, aby nebyli sami, ale při tom pořád do vnitř, hlouběji do svého nitra. Utíkají před samotou, ikdyž sami nejsou, do zdánlivého bezpečí jejich vlastní samoty. Křičíme, pláčeme. Natahujeme pěsti a nenávidíme zdi.

Někdo Vám může životem pěkně zamávat. Nikdy se s tím nesmíříte, páč jsou věci, s kterými to ani nejde. Musíme je prostě přijmout. Né každý má to štěstí. ale o to jsme silnější. A ač jste tak silní, tak moc v sobě silní a dokázali jste mnoho. Nakonec se necháte polapit jako malá muška.

Na světě je tolik lidí, kteří nevědí co chtěj. Topící se ve svých křivdách. Kráčíc napříč svému osudu. Se zapnutými pěstmi. A když to vyjde, když se nedaří něco podle našich představ, pěsti povadnou. Křivdy se hodí. K tomu ospravedlnit naší kapitulaci. K tomu si lživě přiznat, že se topím. Je nám jedno, zda se utopíme, protože máme své křivdy.

Na světě je tolik lidí, kteří utekli už tak daleko. Tak moc daleko. Vidím jejich sílu. Vidím jejich čistotu a vidím jejich krásu. Vidím to úsilí. Ale také vidím spoustu křivd, které se jim lepí na paty. Vidím ty pěsti, které vadnou a vidím ty zamilované, co jsou až ti druzí.....

Vidím jak utíkají, vidím, jak se nechávají polapit sami sebou. Vidím, jak se zbytečně vracejí zpátky. A vidím, jak jim křivdy berou už úplně vše.

A tak křičíme, milujeme, kupujeme koblihy a vína. Jsme občas podráždění a moc mluvíme. Chceme moc to, co teď zrovna nejde. Řešíme, když bysme měli být sticha. Víme to. To vše z naší bezmocnosti, protože vidíme jak nám je křivdy s minulostí berou. A také z naší nenávisti, že nemáme tak velké dlaně.

Jednou mi narostou strašně veliké dlaně, budu mít strašně dlouhé prsty, nechám si je sešít dlouhátánskou nití. A schovám tě do nich. To se těm, co máme rádi dělává. To je normalní.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama